8. listopadu 1995
Pane,
Králi od počátku
a Vládče nade vším,
jsem tělo z Tvého Těla
a kost z Tvých Kostí,
Ty jsi ve mně a já v Tobě.
Jaká radost, jaká sladkost vědět,
že Tě vlastním a Ty vlastníš mě!
Patřím Tobě, můj Králi,
a Ty patříš mně.
Ty jsi pravý Vinný keř
a já jsem jednou z Tvých ratolestí.
Jsem Tvůj zbytek,
jaká radost být jedno s Tebou!
Chci zůstat v Tobě,
abys Ty zůstal ve mně.
Jak veliký dar Tvého Ducha!
Aleluja!
Pane, načrtni Své Plány
a já přijmu cokoli, co mi nabídneš.
Nyní se už nebojím,
chceš snad, abych více trpěla?
Přijmu všechno, co mi dáváš,
všechno je tak krásné,
když to přichází od Tebe!
Přijď! Přijď a panuj ve mně!
Ty jsi Pramenem mého štěstí!
Zveš mě snad, abych měla podíl
na Tvém Kalichu,
ze kterého pily Tvé Božské Rty?
Můj Bože! Můj Bože, chvěji se
vzrušením i radostí.
Ó, Lásko! Získala sis mě!
Mé Vlastní Srdce puká láskou, když Mě takto zveš ke svému stolu… důvěřuj Mi; přicházím z Nebe a žádný tvor Mě v tobě nedokáže přemoci; žiji v tobě; nikdo živý z království tohoto světa, ani ten,1 který nad nimi vládne, nedokáže zničit Moje Království v tobě;
Já jsem Bůh třikrát svatý, proto se neboj; pamatuješ si, co jsem ti kdysi řekl? řekl jsem ti, že jsem známý tím, jak svrhuji krále a ruším království, která se Mi stanou překážkou na Mé cestě; vše, o co tě nyní prosím, je věrnost; zůstaň Mi věrná; nedívej se napravo ani nalevo; Já ti pomohu; raduj se, Moje přítelkyně, neboť jsem tě vyznamenal pozváním k účasti na Mém Kalichu, Kalichu vašeho rozdělení a neupřímnosti vašich srdcí…
nyní se oba, ty i Já, blížíme k desátému výročí začátku „Opravdového Života v Bohu“; seber odvahu, Má dcero, a nebuď dotčena, když tě svět2 haní; poslouchej vždy Mou Církev a budeš se těšit Mé přízni; vždy buď připravena odpovědět na Moje volání slovy: „zde jsem, Pane,“ a tvůj Stvořitel tě bude osvěcovat;
Vyvolená Mého Otce, neupadni do pokušení; nauč se poznávat, v čem je poznání, v čem vytrvalost a v čem moudrost a život; to všechno najdeš v mlčení, a ještě více v Mém Svatém Duchu; těš se z toho, že se pohybuješ v Mém Duchu jako ryba ve vodě; mimo tuto vodu zemřeš a vyschneš; zůstávej proto v Mém Duchu, dýchej v Mém Duchu a budeš žít;
buď šťastná! Já jsem tě nasytil a povznesl proto, aby za Mnou přišly zástupy duší; mnoho z nich se však stále ještě nechce ke Mně vrátit… jak je Mi jich líto! Já jsem v agonii a trpím při pohledu na to, že si vůbec neuvědomují nebezpečí, která je obklopují;
ach… Vassulo, připoj se ke Mně v Mém utrpení, buď se Mnou v Mé agonii, utěšuj Mě a nech Mě odpočinout…
Miluji Tě, Pane, co mohu udělat více?
miluj Mě, to Mě utěšuje; – setkáš se i s hady, budou na tebe číhat, aby tě uštkli; ale ačkoliv se stanou průhlednými, aby je nebylo možné hned poznat, Já ti dám oči, kterými je spatříš; neboj se, neboť Já jsem s tebou; žádný z nich ti nebude moci ublížit; nakonec jeden had spolkne všechny ostatní; ano!3 stejně jako ve vidění, které jsem ti dal;
pojď; miluji tě a žehnám ti;
