1. srpna 1995
Můj Pane a Bože,
ukaž mi světlo Své Božské Tváře.
Stvořiteli ve slávě,
Tvé šípy nedovolují,
abych se od Tebe vzdálila,
naopak, jsem zde a chvěji se netrpělivostí,
abych Tě uslyšela.
Přijď ukojit můj hlad!
dcero, všechno, co mám, je tvé; miluji tě; nikdy nepochybuj o Mé Lásce; miluj Mě a budeš žít; žij svatě a víc se modli;
ďábla nikdy neunaví útočit na tebe a pokoušet tě, proto zůstaň bdělá a neumdlévej ve psaní; nikdy se nepřestávej modlit, nikdy nepřestávej být se Mnou;1 Já jsem vždy s tebou a nikdy tě neopouštím, ale totéž chci od tebe, dcero; ve dnech, které trávíš s rodinou,2 od tebe nevyžaduji příliš, ani tě nevolám, abych ti diktoval dlouhá poselství; prosím jen o tvé přátelství, o tvou lásku, sem tam o tvou pozornost, o pár slov, která jsou pro Mě znamením, že na Mě nezapomínáš;
rozumíš? Vassulo, znepokojit nenech se svými pronásledovateli; nezneklidňuj se záležitostmi tohoto světa, neboť to všechno pomine, ale Má Láska k tobě zůstane navždy, na celou věčnost; Můj beránku, svět Mě nenáviděl tak, jako teď nenávidí tebe, ale je to jen svět, a ten jednou pomine!
pojď, zůstaň blízko Mě a Mé Matky, která tě miluje! zůstávej v Našem Pokoji; my, společně?
