26. února 1995
(Indonésie)
Mé rty, Pane Všemohoucí,
opakovaly Tvá slova,
která jsem slyšela vycházet z Tvých Úst,
k mnoha národům,
aby i ony měly užitek z Tvé Přítomnosti
a radovaly se z Tvého Zákona.
Dej, ať nezapomenu
nebo nezanedbám Tvé Slovo
a nedovol mi
odchýlit se od Tvých Příkazů.
Oživ mou duši
Svým Slovem, můj Pane.
dávám ti Svůj Pokoj;
Mé dítě, nejsi bez Otce; Já Jsem, který Jsem, je tvůj Otec; nejsi bez domova; Mé Království, Má Nádhera a Pravda jsou tvým domovem; nemáš nouzi o potravu, neboť Já Svou Vlastní Rukou naplňuji tvá ústa Svým Slovem ze Svých Úst; žezla a trůny nebudou mít nikdy větší cenu než Mé Slovo; k čemu můžete přirovnat Má Bohatství?
Má Vassulo, kdysi jsi hladověla po Mém Slově a Mém Srdci, toto Srdce, nejlaskavějšího z otců, sténalo a bylo plné zármutku a soucitu; kolik je takových, jako jsi kdysi byla ty!1 a kolik dalších budu muset vzkřísit, a pak sytit… ale bylo řečeno, že v těchto posledních dnech Mé tvorstvo upadne do takového odpadlictví a jejich srdce natolik vychladnou, že mnozí, i když Mě neodvrhnou, tak tím budou ovlivněni;
bylo řečeno, že Satan za vašich dnů zvětší svou moc, ale Má Milost je Nekonečná a Mé Slitování také; jestliže ze Satanových úst vychází kletba, požehnání z Mých Úst přemůže jeho kletbu; Mé požehnání je Slovo z Mých Úst, které dává světlo ve vaší temnotě a těm, kdo žijí ve stínu smrti; nabízím vám Svou milost a všechno, co dělám v těchto dnech, je pro spásu vaší generace;
a ty, dcero, představuj Mě na svých shromážděních, jako jsi to dělala doposud; zkrášluj Můj Dům a Já okrášlím tvůj;2 oživuj Můj Dům, jako Já jsem oživil tvůj;3 těš Mě, svého Otce, svou láskou; dejme se do práce;
