9. října 1994

Pane, důvěřuji Ti.
Jsi můj Rádce. Jaký to dar!
Jaký dar moci sloužit Králi!
Otevři mé srdce, aby naslouchalo Tvému Poznání,
abych každého seznámila s Tvým Učením.

Vassulo, pokoj s tebou; nenapsal jsem už s tebou víc než sto sešitů¹ pro vás pro všechny, abych vás učil Své zdravé nauce? budeš Mi sloužit v Mém Domě; neopustím tě; pošlu ti Svého Zastánce a On ti připomene všechno, co jsem tě naučil;² budu tě dále užívat jako Svého mluvčího až do konce; oslavuj svého Svatého; ať jsou tvá ústa jako meč a probodnou srdce lidstva… v těchto časech potřebuji následovníky a je jich tak málo;

svatokrádeží přibývá, dcero, a Můj lid stále méně dbá na Mou Nejsvětější Svátost; modli se k Otci, aby vylil Své milosti na toto pokolení; i když se mnozí ke Mně obrátili zády, Můj Hlas je může přitáhnout zpět, proto buď i nadále Mou ozvěnou… Moji beránci potřebují slyšet Pastýřovo volání, aby se vrátili ke stádu;

– přikazuji vám: nezadržujte Má navštívení, skrze něž vás volám, protože Mé Zájmy jsou přednější než vaše; dovolte Mi zavlažit tuto poušť, dříve než přijde Můj Den; dovolte Mi posvětit Své syny a dcery; otevřel jsem nebeské zásoby, aby se na vás v hojnosti snesla Má Nebeská Mana; přísahal jsem, že nikoho nenechám chudého ani hladového, protože Má Požehnání jsou bohatstvím, Má Láska vás nasytí a vanutí Mého Ducha léčí;

ponechej Mé brány otevřené prokazováním poslušnosti a věrnosti Mně a mnozí, kdo padli, povstanou a půjdou s Mým Duchem hlásat Mou Milost; pojď a čerpej z Mého Srdce; tady³ spočívají všechna Má Bohatství; tvá slabost je nevýslovná, ale jaká radost! Já jsem Králem ve tvé slabosti; Můj Duch teď povede tvé kroky; uč se, jak pracuji;