18. května 1987

(Dnes o půl sedmé jsem byla u Svatého Přijímání, jak to ode mne žádal Ježíš. Během Mše ke mně začal mluvit. Přijala jsem Chléb, přičemž jsem ho v ústech cítila jako rozdrásaný kousek masa,¹ který se odtrhl během bičování. Zvláštní, včera jsem to vnímala úplně jinak než dnes. Vypadalo to, že mi Ježíš dává zakusit Svaté Přijímání různými způsoby.)

Ježíši?

Já jsem;

miluj Mě, pojď ke Mně blíž; budu ti dávat různé dojmy pokaždé, když Mě budeš přijímat; Vassulo, zarmucuje Mě, když si ode Mne udržuješ odstup;

(To je pravda. Někdy, když mě přepadne „vlna“ pochybností, zdráhám se s Ním mluvit, ba se na Něj podívat, přičemž říkám sama sobě, že to není On. Vyhýbám se Jeho obrazu, rozhovoru s Ním i všemu, co mě naučil. Pokouším se přesvědčit sama sebe, že si se mnou zahrává má fantazie.)

zarmucuješ Mě, milovaná; urážíš Mě, když Mě přehlížíš a děláš, jako bychom se neznali; pochop konečně, že za tím vším vězí ďábel; je zoufalý, a proto se ti snaží namluvit, že všechny milosti, které jsem ti dal, si jen představuješ; chce, abys zapomněla na všechna Má Božská učení; chce tě znovu stáhnout k sobě;

když se Mi takto vzdaluješ, mám strach, strach, o tebe; když pastýř vidí, že se jedno jehně vzdaluje od jeho stáda, bude jen nečinně sedět? dobrý pastýř za ním poběží, vezme je do náručí a přivede zpět;

když vidím, že se vzdaluješ, nebudu čekat; vyrazím za tebou a přinesu tě zpět; přitáhnu tě blíž k Sobě; maličká, když ti bude zima, přikryji tě Svým pláštěm; budu tě sytit, a když ti bude úzko, pozvednu tě na Své Srdce; co bych pro tebe neudělal;

Ježíši?

Já jsem;

Proč všechny tyto milosti pro mě? Proč?

nech Mě svobodně dávat, komu se Mi zlíbí;

Ale já se nechci lišit od ostatních!

Vassulo, budeš Mě přijímat, dovol Mi tě používat; což jsem ti neřekl, že tě osvobodím?

Nerozumím.

přeji si osvobodit mnoho duší z jejich okovů, okovů zla; používám tě jako nástroj; chápej Má Díla správně; Má výzva není určena jen pro tebe; Má výzva k Pokoji a Lásce je adresována celému lidstvu!

Ano, Pane, ale je mi trochu nepříjemné, že o tomto vědí mí přátelé. Mám na mysli, že je mi nepříjemné, když se na mě někteří z nich podívají a řeknou, „jsi privilegovaná“. Cítím se hrozně.

právem se cítíš hrozně, dcero, protože jsi byla vyvolena pro svou ubohost; nezvolil jsem tě pro tvé zásluhy; už dříve jsem ti řekl, že nemáš žádné zásluhy a že z úst Pána nevychází nic než Pravda; přicházej často a vyznávej Mi své hříchy; pamatuj si, že ti nedávám přednost před ostatními Svými dětmi;

Vím, Ježíši, a právě proto jsem na rozpacích, že mi dáváš milost zavolat Tě, kdykoli chci.

Vassulo, Vassulo, dávám i těm nejubožejším; ať tvoji přátelé vidí, jakou propastí Milosrdenství a Odpuštění je Mé Srdce; ať vidí, že dokonce křísím mrtvé; ať vidí, jak velice miluji i ty, kdo Mě odmítají;

Ježíši?

Já jsem, milovaná;

Nevím, co říct.

řekni Mi, že Mě miluješ;

Miluji Tě a Ty to víš.

miluji tě, dcero; ano i přes všechnu tvou ubohost; nezapomínej se Mnou mluvit; Já jsem tvůj Ženich; děl se se Mnou a usmívej se na Mě, když Mě vidíš;

Ano, Ježíši. Cítím, že Tě už jen svou přítomností urážím. Vím, opakuji se. Jak mě můžeš snášet…

miluji tě;

Miluji Tě také.

vnímej Mě; podívej se Mi do očí;² ano, pamatuj si, dcero, že jsem tvůj Svatý Otec; nyní pojďme;