2. června 1994
Pane, můj Bože,
Ty, který se raduješ z toho,
když můžeš dávat Své dary ve skrytosti,
tolik Tě prosím, abys dal všem
duším ten největší dar:
dar, který přetváří náš pošpiněný obraz
do jasu Tvého Božského Obrazu.
Proměň nás ve Svůj odlesk,
abychom pronikali do Tvého Božství.
Stejně jako v Den Tvého Proměnění,
ať se to pro nás stane novou slavností proměnění,
abychom i my mohli od Otce slyšet slova:
„Toto jsou Moji synové a dcery, milovaní.
Těší se Mé přízni, naslouchejte jim.“
Pak vyjděme s Tvým Duchem Pravdy,
abychom vyprávěli o Tvých mocných činech.
Kéž je to Proměnou celého světa;1
a v naší proměně se naučíme milovat
a láska nás povede do věčného života.
dobře jsi to řekla, dcero; proste o tento dar ve svých každodenních modlitbách a dám vám ho; vidíš, jak je Můj oděv potřísněný krví? vidíš, jak je rudý, nasáklý Mou Krví? mnoho nečistých věcí mě uvádí do tohoto žalostného stavu… Mých vzdechů je skutečně mnoho a Mé Srdce drásají ruce, které jsem stvořil… ale tak málo lidí slyší Mé sténání, tak málo si jich všimne Mých Krvavých Slz; Oči mám zarudlé pláčem;
dovoluji Svým obrazům plakat, abych ve vás probudil výčitky a bolest, ale uslyším jen krátký vzdech, v němž sice najdu malou útěchu, ale hned poté svému srdci dovolíte, aby se nechalo unášet pozemskými starostmi; dovolujete svému srdci, aby bylo unášeno pryč, místo toho, aby Mě utěšovalo a bylo těšitelem Těšitele, Toho, který by vás mohl proměnit, který by mohl vzkřísit vaši duši, který by mohl vaši duši zbožštit…
jiní, když vidí Mou Tvář zalitou slzami, zůstávají nedotčeni pro svou nevěru; z jejich povědomí mizí význam Mých zázraků, nechápou a zuřivě pronásledují Má znamení; jejich hříchy zadusily jejich srdce, a od té doby jejich srdce vzrušují světské záležitosti, přičemž si vůbec neuvědomují, jak zlý svedl jejich duši na scestí; kdo může pochopit Můj hluboký žal? proč dávají šanci Mému Nepříteli, aby z toho měl škodolibou radost? kdo z vás Mi ulehčí? kdo z vás Mi dopřeje odpočinku? každou hodinu každičkého dne, každou minutu, která existuje, jsem blízko vás a volám k vám: „vraťte se ke Mně, vraťte se k Lásce;“ ach, ale tolik z vás se stalo krutými…
vidíte Mě prosáklého vlastní Krví, a přesto dopřáváte odpočinku svým očím; ach…, jak dlouho ještě budete hluší k nářku svého Boha?
a ty, květino, měj na paměti, jakou mám pro tebe slabost a jak tě miluji; odevzdej se Mi; pojď a potěš Mě svou láskou; ať Mě národy znovu objeví skrze tebe,2 ukaž jim, jak miluji, jak trpím a jaký mám o ně strach;
živá tabulko! Já, Ježíš Kristus, jsem ti svěřil Své Poselství, nepochybuj… dal jsem ti do rukou Poklad, dal jsem ti do rukou celé Své Srdce, co jsem ti ještě mohl dát? protože Má velkodušnost tě pozvedla, abys vstoupila do tohoto stavu milosti, v němž tě udržuji, snášej své protivníky s láskou; což jsi neslyšela, že utrpení přináší trpělivost? říkám ti, přivádí tě blíž ke Mně; vlil jsem do tvého srdce skrze Svého Svatého Ducha intenzivní Poznání, královský oděv, který máš nosit k Mé slávě; ustanovil jsem tě, abys mě oslavovala; všechno, co jsem ti dal, je radostí Mě i Otce; je pro Mě rozkoší dělat z tebe potěšení Svých Očí, radost Svého Srdce; v tvé prostotě se Má Duše raduje! nic mi neodmítej; poučuj neučené a nedovol zlému, aby ukradl hodiny, po které chci být s tebou;3 – poučení povede mnohé, aby se stali radostí Mé Duše;
nakonec Naše Dvě Srdce zvítězí nad Nepřítelem a uskuteční se proměna, o kterou jsi prosila; obnovím tvář této země;
Já, Ježíš, ti žehnám; ic
Zj 21
