10. března 1994

potěš Mě a napiš pro Mě tato slova:

„Ježíši, přijď, Živoucí, přijď!
Ó, Emanueli, odpusť mi,
zahrň mou slabost Svou Silou,
vtáhni mou vyprahlost do Svého Pramene,
vezmi mou duši do Svých Rukou;
Věčný Zdroji Lásky,
zmocni se každého vlákna mého srdce,
aby milovalo, chválilo
a hlásalo Tvé vznešené Jméno;
dej mému duchu žíznit po svém Tvůrci,
aby se tento prach,
ze kterého jsi stvořil Své dítě,
stal živým plamenem lásky,
neboť Ty máš moc nad životem a smrtí,
Tvůj pohled má sílu,
která taví železo, a Tvá Žárlivá Láska,
která utváří můj život,
se jeví moudrým jako šílenství;
proto znovu namiř Svůj šíp
a vystřel na Svůj oblíbený cíl;“

ano! nejsem nemilosrdný, ale vždy tak soucitný a něžný; skutečně napnu Svůj luk a zamířím na Svůj nejmilejší terč; jak jinak bych zanechal nějaký důkaz, že jsem tudy prošel? uchop Mou Mocnou Ruku a pomohu ti oslavit Mě, ale abych to dokázal, potřebuji opět tvůj souhlas…¹ potřebuji tvou vůli, tvé srdce a tvé bezvýhradné „ano“; jakmile mám tvůj souhlas, bude se v tobě konat Má Vůle… a budeš Mě oslavovat;

pokoj tobě, Mé dítě; miluji tě, Má Vassulo, miluj Mě také, jako Já miluji tebe, abych jednoho dne mohl říci:

„nikdo z tvé generace Mě nemiloval
tak, jako jsi Mě milovala ty…“

pojď, jsem tvůj Učitel a ode Mě se budeš učit Mým pravidlům; ic