19. června 1993
Od věků do věků, Pane,
dokazuješ, že jsi náš Spasitel.
Sám nás ve Své Lásce a Slitovnosti vykupuješ;
zahrnul jsi nás Svou Láskou
a každého z nás jsi zavolal jménem.
Nejněžnější Ježíši,
znovu sestupuješ z Nebe,
abys nám připomněl,
že každý, kdo bude zachovávat Tvůj Zákon Lásky,
bude žít v Bohu a Bůh bude žít v něm.
Jak je možné, že tolik lidí rebeluje
a zarmucuje Tvého Svatého Ducha?
Jak to, že tolik lidí proti Tobě válčí?
Jak to, že hlína, které jsi dal tvar,
se stala Tvým nepřítelem?
Proč jsi, Pane, dovolil tolika odpadlíkům,
aby se odchýlili od Tvé Cesty a zatvrdili svá srdce,
aby neměli bázeň před Tebou?
Proč jsi dovolil rebelům,
aby pošlapali Tvou Svatyni
a stali se ohavností ve Tvých Očích?
Vassulo, řekl jsem ti, že jsem předal Svá Varování prostřednictvím různých proroků,1 ale tvá generace nebere Mé proroky vážně; dnes, když Nebe mluví, je to pro ně to poslední; jen co vyřknu slovo skrze Svého mluvčího, vrhají se na něj a probodávají ho; ale Můj Dům bude obnoven chudými, mrzáky, slepými a chromými; první budou poslední a poslední první; otevřel jsem oči a uši nejhorším mezi vámi a učinil jsem slepými a hluchými ty, kdo tvrdili, že vidí a slyší; Mému Jménu bude opět vzdávána úcta a chvála;
Mé dítě, nikdy nepolevuj ve svém setkávání se se Mnou; ještě jsi neviděla nic z Mých Tajemství, stvoření, tak se nelekej, když k tobě přijdu a navštívím tě tímto způsobem… vstup nyní do Mých Ran;
jsem s tebou pro tvou spásu a spásu ostatních;
