25. května 1993
Eli! Ó, Eli, můj Bože,
ve Své laskavé vlídnosti přijď a braň mě!
Ty, který jsi mě pozvedl z hrobu,
neskrývej přede mnou Svou Svatou Tvář.
Přijď mi na pomoc! Proč mám pocit,
že jsi ode mě tak daleko?
Mnohým připadám jako záhada,
jako fenomén, ale Ty Sám jsi mě žádal,
abych byla Tvou Ozvěnou, nebo ne?
Tak proč jsou zneklidněni,
když slyší Tvou Ozvěnu,
když veřejně hlásám Tvé divy?
To je děsí Tvá nesmírná Moc?
Je to Tvá obrovská Síla,
která je nutí se třást?
Je to Tvůj Hlas,
který hřmí z nebe nad celou zemí,
v každém národě a městě, který je trýzní?
Je to kvůli Tvému
majestátnímu průchodu,
který je zjeven tak mocně
že zůstávají v úžasu?
Je to kvůli tomu, že volám
do všech končin země,
že Nebesa se brzy rozplynou
při Tvém příchodu,
a že bychom měli okamžitě činit pokání,
že jsou zděšeni?
Nebo je příčinou jejich pochybností déšť
Tvých Milostí a Požehnání?
Řekni mi, nemohou pochopit
Otcovi Výkřiky Bolesti?
Tvé volání po Jednotě, Pokoji a Smíření
se rozléhá nebem a zemí,
ale kdo naslouchá? Kdo rozumí?
Jejich maso hnije pod kůží,
a přesto, když voláš, „Spása“!
nikdo neposlouchá…
Ach, Eli, tolik jich čeká,
až budu svedena na scestí,
což by byl začátek mého konce,
protože nikdy nepochopili,
jak může ruka hříšníka
spočívat ve Tvé Ruce.
Ó, Eli, oni nikdy nepochopili,
proč Ty a já horlivě běžíme
na každé nároží probouzet mrtvé,
nač tato spolupráce?
A proč mě posíláš na křižovatky
každého města ohlašovat,
že Tvé Království je přede dveřmi.
Tak proč mě obviňují?
Proč se mě bojí a vyhánějí mě?
Ó, Eli, jednají se mnou
jako se spodinou společnosti;
urážka za urážkou,
pomluva za pomluvou,
ne že bych se starala
o svou vlastní reputaci.
ale protože jsem vedena
Tvým Svatým Duchem,
rouhají se Tvému Duchu.
Boří Díla Tvého Ducha
a rozmetají každou cihlu
položenou k obnově Tvých oltářů.1
Ó, Eli, vždy tak Slitovný,
proč jsi ode mě v této chvíli tak daleko?
Hleď! Hleď, jak zápasím v poušti
a přijď a vysvoboď mě
z tohoto trní a hloží,
které mě obklopuje, dusí a trhá!
OTEVŘI mi cestu!
Mám plakat celý den kvůli jejich hluchotě?
Což nejsem člověk,
který má právo být slabý,
nemám právo být tu a tam smutná?
Nemám právo ztrácet odvahu?
Ó, Eli, jak dlouho ještě budeme čekat
na Tvůj Triumf?
Jak dlouho ještě musíme čekat?
Jak dlouho bude trvat tato Temnota?
Rány Tvého Syna
jsou neuvěřitelně hluboké.
Slzy Tvého Syna
a naší Přesvaté Matky
se proměnily v Krev,
jak dlouho ještě, Eli,
budeš snášet tento pohled?
Jak dlouho ještě budeme
čekat na tento Triumf?
Spiknutí zrádců teď proniklo
do Srdce Tvé Svatyně,
jako hadi a zmije se plazí po chodbách
a čekají, aby zaútočili na Pravdu
a převrátili Věčnou Pravdu
vzhůru nohama
a proměnili ji v Lež tím,
že vztyčí svou Pustošící Ohavnost
v nitru Tvé Svatyně,
aby zrušili Věčnou Oběť Tvého Syna.
Eli! Ve Tvém Domě není Pokoje…
A brzy tma zahalí Tvůj Dům
a jako naříkající a osamělá vdova
bude Tvůj Dům nosit svůj černý závoj.
A Ty stále ještě nezasáhneš, Eli?
Můj Hlas Spravedlnosti bude slyšet jako prudké zemětřesení a tito zrádci budou svrženi za zlo, které činili Mým dětem, jejichž nevinná krev je prolévána jako oběť; pomstím Svůj Dům, ale svět bude muset sklízet, co zasel; nemohu odpustit jejich vinu, dokud se svět nebude kát!
posílám do hnízda těchto zmijí to, co vroucně miluji, posílám tebe se Svým Slovem do hlubin nepravosti; posílám tě jako Svou mluvčí, abys šířila Mé Poselství; Má tolik milovaná, kudy projdeš, Já, Pán, zanechám ve tvých stopách burácející Oheň, aby stravoval srdce z kamene a vykořenil ateismus; dám jim padnout do Mé Náruče, Náruče jejich Boha, ach, a bude to hrozné padnout do Mé Náruče, v okamžiku je proměním a ustanovím je učedníky a pošlu je bránit Mé Slovo a ujmout se Mé věci; dcero, jak ses ty učila ode Mě, tak budu učit i jiné; abych odhalil Svou Svatou Tvář, posílám teď mezi vlky to, v čem má Moje Duše největší zalíbení a co vroucně miluje;
lituj! pokolení, tvé hříchy vysušily tvou duši, proč umírat, pokolení? konej pokání a budeš žít! litujte, protože už nezbývá mnoho času; Ničitel se v nadcházejících dnech projeví v plnosti! ach Vassulo! koho mohu naléhavě žádat, aby slyšel a varoval? ke komu mám mluvit a kdo bude naslouchat?
vždyť všechno už teď spěje ke konci a konec je blízko, běž a rozhlašuj Mé Poselství na každém náměstí; jdi a zveřejňuj všude Mé Milostiplné volání; … kvas těch, kdo zneužívají Mého Domu, je mocný, tak se měj na pozoru a měj oči otevřené; chápej, proč posílám Svého Syna a vaši Svatou Matku, aby ve vašich dobách střežili svět; to je Mé Požehnání udělené celému světu; proto pozvedněte všichni své oči, a když to uděláte, uvidíte Nebe otevřené dokořán a zářící v celé své slávě, Archu Mé Smlouvy, symbol Mé Přítomnosti mezi vámi,2 symbol Mého Milosrdenství a Spásy; Toho, který má soucit s vámi se všemi;
Mat 24,30
