20. května 1993

(Jeruzalém)

Můj Králi!

Já Jsem; tvůj Král ti dává Svůj Pokoj; Miluj Mě… okus hořkost Mých Slz; dovol Mi, Má milovaná, spočinout ve tvém srdci, ach! jak miluji toto místo! těš Mě, Má Vlastní, utěšuj Mě, Má dcero…

Můj Bože, kdo je jako Ty?

naslouchej Mému Srdci a uvědom si, proč prolévám Slzy; chceš Mě uctívat i tuto noc? pojď, Má Vlastní, tvůj Ježíš je zde, ve tvé světnici…1 pláču, protože tvůj Svatý je velice urážen2… jako žebrák stojím u každých dveří a žebrám o lásku, ale nedostávám mnoho odpovědí, ach… tak málo jich naslouchá… pojď a vroucně Mě miluj, pojď a ošetři Mé Rány svou láskou… vnímej Mou Přítomnost… Ješua je vedle tebe a ty jsi Mé dítě, kterému jsem svěřil Své Zájmy; neboj se, Já jsem vždy tak mírný; obnov Můj Dům, ó, dítě Mé Lásky, Můj pozůstatku, Má setbo…

Bůh bohů ke mně mluví,
jak mohu mlčet?
Co by tedy neukázal přímým lidem?
Dělal jsi zázraky kvůli mrtvým.
„Kdo se tedy v oblacích rovná Jahvovi?
Kdo ze synů bohů je Jahvovi roven?“3

buď nyní jako lampa, sviť a oslavuj Mě; vstaň a obhajuj Mou záležitost! ach, Vassiliki, řeknu ti všechno, co musíš dělat a ty to uděláš s velkou odvahou; nikdo tě nepohltí a oni poznají, že Já Jsem kráčí s tebou; Můj Kříž tě povede ke svatosti; mluv beze strachu; všechno, co ti dám, bude pocházet z Moudrosti, proto buď pilná a nyní Mi služ, Moje maličká a Mně tak drahocenná… přebývej ve Mně a neboj se, Já, Já tě nikdy neopustím; promlouvej způsobem, kterým jsem Já promlouval k tobě, pozvedej a vychovávej, jako jsem Já pozvedl a vychovávám tebe a formuj učedníky Pravdy… ekklesia ožije;

pokoj, modli se a veleb Mě; my, společně?

Ano!

Já, Ježíš, ti žehnám k vytrvalosti ve tvém díle; ic

1 Tzn. v srdci.
2 Ježíš mi svěřil Svou bolest.