9. března 1993
Maranatha! Přijď!
dávám ti Svůj Pokoj;
Já jsem blízko, hned u tvých dveří, Má milovaná! vezmi si Mé podobenství o fíkovníku: jakmile se jeho větvoví stává ohebným a raší na něm listí, chápete, že léto je blízko; tak i vy, až to vše uvidíte: pochopte, že Já jsem blízko, že už jsem před branami; pokud jde o den a hodinu, to nezná nikdo, ani andělé v nebi, ani Syn, nikdo, jedině Otec;1
tvorstvo! jak jsem toužil shromáždit vás všechny, tak jako kvočna ukrývá kuřátka pod svá křídla, ale tolik z vás se stále vzpírá! nebudete pak moci říci, že jsem nevyužil všech možností k tomu, abych vás všechny shromáždil ve Svém Nejsvětějším Srdci, abych vám řekl, že větší lásku, než je Má, nenajdete; ale vy dál sami bloudíte v této pustině; brzy, nečekaně, na vás sestoupím; teď k vám posílám jednoho posla za druhým, aby křičeli tu novinu; bděte!
Pane, jsem šťastná a plná radosti, maranatha!
neboj se; starostlivě nad tebou bdím a sleduji každý tvůj nádech! v této Postní době ti říkám: mluv, Má holubice, hlásej a prorokuj a nevšímej si toho, když to, co říkáš, tvoji žalobci špatně vykládají a posuzují; miluj a buď trpělivá; pověz Mi, Mé dítě, je možné slovo nebo větu z Písma vytrhnout z kontextu a samostatně rozebírat?
Ne, Pane, protože by se mohlo zdát, že to odporuje jinému slovu či větě, které jsi řekl.
pak to není možné dělat ani s těmito Poselstvími; řekl jsem, že Já Sám jsem jediný zákonodárce a Soudce;2 Vassulo, ať tvé oči a srdce hledají jen věci, které jsou neviditelné, věčná sláva je ve věcech neviditelných; jak Mě těší chudoba a slabost! vězte, že nauka, kterou vám dávám, je pro vaši spásu a pro vaši svobodu, protože tam, kde je Můj Duch, tam je svoboda; Já, Pán, jsem Duch;3 piš:4
„je-li tělo obdařené duší, je také tělo duchovní; tak je i psáno, první člověk, Adam, se stal živou duší, poslední Adam oživujícím duchem; nejprve se však neobjevuje, co je duchovní; nejprve je duší obdařené, potom duchovní; první člověk vzešlý ze země je pozemský, ten druhý přichází z nebe; jaký byl ten pozemský, takoví budou též pozemští, jaký nebeský, takoví budou též nebeští; a tak jako jsme nosili obraz pozemského, poneseme též obraz nebeského; tělo a krev nemohou být dědici Božího království: ani porušenost dědičkou neporušitelnosti;
hle, řeknu vám jedno tajemství: nezemřeme všichni, ale všichni budeme proměněni; v jedné chvilce, v jednom okamžení, za zvuku poslední polnice; neboť ta polnice zazní, a mrtví vstanou neporušitelní a my budeme proměněni, je totiž nutné, aby ta porušitelná bytost oblékla neporušitelnost; aby ta smrtelná bytost oblékla nesmrtelnost; až tedy ta porušitelná bytost obleče neporušitelnost a až ta smrtelná bytost obleče nesmrtelnost, pak se naplní slovo, které je psáno: Smrt byla pohlcena ve vítězství; kde je, Smrti, tvé vítězství? kde je, Smrti, tvůj bodec? bodcem smrti je hřích a silou hříchu je Zákon; ale buď dík Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista;“5
ano, osvobodil jsem vás od hříchu a od smrti;
pojď, zůstaň Mi věrná, dokud neskončí tvůj závod; Já, tvůj Stvořitel, jej dokončím s tebou; se Mnou se nemáš čeho bát; se Mnou bude tvůj stůl plný;
nikdy tě neopustím;
Mat 24,32-36
