25. října 1992

(Řím)

Oltáři! položím na tebe Svá Slova; poslouchej a piš:

žiješ pod Mojí Střechou, odevzdávej se Mi každý den, abych v tobě mohl konat Svou Vůli; buď mírná a ochotná; jsi Mi velice drahá, Mé dítě;

– Vassulo, Má holubice, Moudrost, která doposud byla tvým Vychovatelem, tě bude i nadále učit a říkat ti, jaké jsou tvé povinnosti; budu od tebe očekávat lásku ke tvé sestře Rusku; pošlu tě k ní zpět a s tebou i Své Vlastní Srdce; Rusko je Mi zvlášť drahé; skutečně, Rusko je jako širé pole připravené k setí; jeho půda je ochotna přijmout jakoukoli setbu; skrze Svého Ducha jsem dal zjevení, které se v něm má zasít; nikomu nebude dovoleno položit jiný základ než Můj Vlastní;

jsem to Já, Bůh, kdo určil Rusko pro Mou Slávu a skrze ně zazáří světlo z jeho temnoty; skrze jeho světlo bude srdce vašeho pokolení osvíceno poznáním Mé Slávy; vyliji Svého Ducha na Dům, který jsem mu dal a rozprostřu v něm Svou Svatost, aby ctilo Mé Jméno;

o něm jsem v minulosti mluvil prostřednictvím Svých proroků;¹ pravím vám, všechnu nádheru, kterou kdysi mělo, mu dám dvojnásobně, protože Mě bude následovat s celým svým srdcem a znovu hledat Mou Svatou Tvář; nikdo se mu už nebude posmívat, protože je pozvednu, aby se stalo hlavou² mnoha národů; v jeho chudobě znovu zbuduji Své Království; ach, Vassulo! jen počkej a uvidíš!