21. října 1992
Vassulo, piš:1 „…a všechny stromy venku poznají, že Já, Jahve, ponižuji povýšený strom a povyšuji strom ponížený, působím, že usychá zelený strom a rozkvétá strom suchý; Já, Jahve, jsem řekl a činím;“
dcero, pokaždé když tě někdo zraní, se Mé Srdce, Hlubina Milosrdenství, otevírá dokořán, aby tě přijalo; každou tvou ránu splácím Svou Něhou a Polibky Svých Úst… dcero, jsi ochotna přijímat kříže, které ti dávám?
…ptal jsem se tě na něco…
Utrpení se stalo mým denním chlebem,
ale jaká pocta dělit se o ně s Tebou.
Přicházíš denně do mého pokoje,
abys se mnou, po mém boku, zasedl k jídlu.
Večeříš se mnou a dělíš se o můj denní chléb.
Jsi Kněz a já Tvá oběť,
nemilosrdně napínáš Svůj luk, míříš na mě
a Tvé šípy se sypou na určený Cíl.
Má duše pod Tvými šípy skáče jako v ohni,
a přesto, když nemám tento chléb,
ptám se: „Kde je ten chléb,
který zapaluje srdce?“
Má štědrost a laskavost nejsou ještě vyčerpány; přízeň, kterou jsem tě vyznamenal, bude obnovena, protože Má Stravující Láska tě spálí na popel a tvá duše bude opilá žízní po Mých šípech; nebudeš o nic oloupena… proto jásej a raduj se, protože ti na oplátku podám Svůj Kalich…
chci přivést jeden národ za druhým k tomu, aby žily v Mém stínu a věřily tomu, že Mě poslal Otec;2 ano, přijde Den, kdy všichni pozemští vládcové, správcové a velitelé, bohatí a vlivní lidé, všechno obyvatelstvo3 Mě uzná jako Krista, Syna Živého Boha a kdy na všech místech lidé s úctou pozvednou ruce k modlitbě a budou Mě chválit, všichni jedním hlasem a jedním srdcem;
k tomu potřebuji obětující se duše, potřebuji spolupracovníky; proto se neboj lidí, Mé Oči tě střeží; jestli jeden člověk láskou posvěcuje Mé Jméno a druhý postrádá dobrotu a pokouší Mě, kterému z nich Mistr nabídne Své dědictví? Má dcero, buď klidná; s nelibostí se dívám na ty, kdo potvrzují Má Slova, a přesto se Mi posmívají a pošklebují v druhých; ať se se Mnou smíří;
a ty, Má dcero, nezmítej se v Mých Rukou; dovol Mi odstranit všechny překážky, které Mi zatarasují přístup do tvé duše, nech Mě postupovat, neklaď Mi odpor; nepotřebuješ značky s vyrytými nápisy, chci mít volnou cestu; prokázal jsem ti přízeň, jak jsi řekla, abys slyšela Můj Hlas; dovolil jsem tvé duši, aby se natáhla a dotkla se Mě; co jsi cítila? co nahmataly konečky tvých prstů kolem Mého Srdce? plátky růží? ne? tak co jsi cítila? rozličná poupata vybraných květů? Ó, ne, ti, kdo dostávají květiny, jsou milováni; co tedy cítily tvé ruce? trny? ano, a ještě mnohem víc než korunu z trní: ucítila jsi hrot kopí… chci, abys konala smír za všechny ty, kdo Mě urážejí a zraňují;
jsem rozhodnut tě zdokonalit tím, že na tebe budu zaměřovat Své šípy a ohýbat tě, že tě učiním poslušnou a pokornou; tvá duše se naučí snášet těžké zkoušky veřejného hanobení a posměchu; protože nejsi schopná se hluboce sklonit, je potřeba Mého zásahu; nechci, aby ses Mi v poslední minutě jevila jako nepřijatelná; z hlubin Svého Srdce toužím po tvé dokonalosti, proto si nenaříkej na ty, kdo tě písemně a veřejně hanobí; tvá utrpení Mě oslavují, tak ať tvá duše žízní po takových urážkách; jaký větší dar bych mohl nabídnout duši, která je ještě tak daleko od dokonalosti? pojď blíž ke Mně a spolehni se na Mé odpuštění;
(Později:)
(Toto poselství bylo pro (…). Mluvil Otec.)
hleď, nedostávám mnoho darů; těší Mě obětavost a velkodušnost toho, kterého jsem vyvolil, aby ti radil; „pros Mě snažně, abych vedl tvé kroky v této věci, ať pokročíš do pravdy; Já jsem šťastný, když Mi nasloucháš; mluv o Mé Nauce před Mými dětmi, řekni jim, že Jahve, váš Věčný Otec, Otec všech, je prosí, aby občas hledali Jeho Tvář…“
(Jahve pokračuje:)
chval Mě, Vassulo, modli se a soustřeď se jen na Mé Zájmy; Já, Jahve, ti žehnám z hlubin Svého Srdce; miluji tě!
Ezechiela 17,24
