11. září 1992

pokoj s tebou;

dcero, dnes od tebe žádám toto:

– déle si odpírej jídlo;

– odpočiň si, když musíš, a nečekej s růžencem, až bude půlnoc!

– choď častěji ke zpovědi; neříkej ano, a pak to neuděláš; je lepší říci: „budu se snažit líbit se Ti, Pane!“

tvůj Král si je vědom tvých možností, tvé nesmírné ubohosti a tvé ohromující slabosti; žačko, tvůj Učitel ti neodepře Své Světlo; dá ti dost Světla, abys rostla a pokračovala ve stopách svého Učitele, a co musel podstoupit Učitel, bude muset podstoupit i žák; což jsem neřekl: „učedník není nad mistra, ani služebník nad svého pána? učedníku postačí, bude-li jako jeho mistr, a služebníku, bude-li jako jeho pán; jestliže hospodáře nazvali Belzebulem, čím spíš jeho čeleď?“1 když si i Moji příbuzní mysleli, že jsem pomatený,2 pak není možné, abys to samé neslyšela od svých vlastních přátel? pojď, obejmi Můj Kříž a uč se od svého Mistra;

Má Duše se raduje pokaždé, když slyším tvou modlitbu;