27. dubna 1987
Vassulo, Já jsem Pán a stojím před tebou;
(Ježíš byl tady. Usmíval se a způsobil, že jsem Ho mohla vidět. Oběma rukama pootevřel Svůj plášť, aby mi ukázal Své Srdce. Jeho hruď byla zalita světlem.)
vstup do Mého Srdce, pronikni do Něj a dej se Jím pohltit; dovol Mému Srdci uchvátit tvé srdce a zapálit je, aby zůstalo vroucí a vyzařovalo Můj Pokoj a Mou Lásku; pojď, buďme spolu; dovol Mi být tvým Svatým Průvodcem a Přítelem; chceš to, dcero?
(Cítím, že nejsem hodna se k Němu přiblížit. Kdo jsem já, abych se k Němu přiblížila? Uvědomila jsem si, jak jsem nehodná. Jak bychom se mohli opovážit mluvit s Bohem? Jsme přece jen banda nevděčných hříšníků, která nemá právo žádat od Něj důkazy přízně, natož se s Ním bavit! Jsme tak bídní a nehodní, až se mi z toho dělá špatně. Mám chuť zalepit si ústa. Z úcty k Němu se tak od Něj v Jeho přítomnosti odděluji závojem.)
dcero, co jsi to učinila?1 proč, dcero, proč?
Z úcty k Tobě, Pane.
chci, abys jedla;
(Viděla jsem v Jeho ruce Chléb.)
vezmi si Můj Chléb, maličká; budeš muset sundat ten závoj, aby sis Ho mohla vzít, pojď;
chci odstranit to oddělení… no tak, vezmi si Můj Chléb, pojď blíž;
(Vzala jsem si Chléb z Jeho Ruky.)
chápeš, jak Mě to těší, živit tě?
(Ježíš byl šťastný a plný Lásky.)
vnímáš Mou radost, Vassulo? přines Mi své slabosti a svou ubohost, abych je zničil Svou Silou a Svým Milosrdenstvím; holubičko, poletuj volně, ale vždy se vrať ke Mně a jez Můj Chléb; miluji tě;
Miluji Tě také, Pane.
(Celý ten den jsem pociťovala Jeho lásku. Jak to nazvat? „Stav uchvácení“? V tomto stavu jsem vnímala Jeho Přítomnost dokonce silněji než normálně.)
(Později:)
viděla jsi Mou Svatyni, do níž jsme vstoupili, a Já jsem umožnil tvým očím vidět, jak Ji střeží Mí Serafíni; dnes ti chci ukázat, co je uvnitř Mé Svatyně; vidíš tuto silnou Zář, která se rozprostírá nad Mými Svatými Spisy?
Ano, Pane!
to jsou Mé Nejposvátnější Spisy, které byly napsány ještě předtím, než jsem vás stvořil; Má Svatá Kniha obsahuje tajemství a klíče od Mých Nebes a celého Mého Tvorstva; vedle Své Svaté Knihy jsem postavil dva archanděly, kteří je horlivě střeží; pojď, ukážu ti více ze Své Slávy, maličká;
(Bůh mě zavedl na místo, kde jsem se necítila dobře.)
vidíš tu ohnivou horu?
(Zdála se mi krásná, ale hrozivá.)
z jejího boku vytékají dvě řeky, obě jsou ohnivé;
(Zdálo se, že v nich teče láva, ale světlejší červená.)
Já, Pán, v den Svého Soudu oddělím zlé od dobrých; poté budou všichni Satanovi služebníci uvrženi do těchto dvou ohnivých řek, a tak budou potrestáni před očima spravedlivých; Vassulo, dovolím tvým očím vidět Má další Nebesa, protože za Mou Svatyní je jich ještě několik dalších; stvoření, Má Vůle bude naplněna, neboť jsem Bůh, Jahve Sabaoth, nech Mě v tobě volně působit; budeme s láskou pracovat společně, dokud neupevním Svá Díla, a až tak učiním, vrátím se zpět se Svou Svatou Knihou a dovolím ti v ní přečíst úryvek, který zapíšeš, a tak zpečetím Své Poselství Pokoje a Lásky;
(Uprostřed noci mě probudil Ježíšův silný výkřik, který přicházel z Kříže. Byl plný úzkosti, utrpení a bolesti, smutný a hořký. Znělo to jako velmi silný, dlouhý povzdech!)
