20. srpna 1991

Jak krásné to bude pro všechny křesťany,
až spolu budou žít jako bratři.
Oč větší by byla Tvá Sláva,
kdybys nás viděl pokorně Tě chválit jedním srdcem,
jednou myslí a jedním hlasem,
kolem jediného Svatostánku a Oltáře.
Ale když následuji Tvé pokyny a svědčím pro jednotu,
nechápou mě, ani mi nevěří.
Srazí mě k zemi jako mlýnský kámen mě rozdrtí.

Mé dítě, Pomazaný je tvůj pastýř a pečlivě tě vede tak, že před tebou otevírá stezku; oděl jsem tě Svým Požehnáním a nechci od tebe nic víc, než abys národům předávala Lásku, kterou jsem dal Já tobě; dovol Mi užívat tě, malá duše; Abba tě má ve Svých Rukách; Já Jsem je s tebou; –

pohleď na Mě, co bych pro tebe neudělal… a ty, můžeš vyslovit tatáž slova?

Ano, Pane. –

tak se zvedni a dále vydávej svědectví; tvůj závod ještě není u konce, ale neztrácej odvahu, jsem vedle tebe, abych povzbudil tvé malé srdce; tvé kotníky jsou připoutány k Mým a Mé Rty jsou přitisknuty na tvé ucho, abych ti šeptem připomněl, že nejsi větší než tvůj Božský Mistr; ty, která jsi jen Mojí žačkou, nevtisknou ti stejná znamení jako tvému Mistru, Prvomučedníku?

Má dcero, miluj Mě a budu na vás dál vylévat Bohatství Svého Nejsvětějšího Srdce, všechny ty Poklady, které byly vyhrazeny pro vaši Dobu; řekl jsem kdysi, že to bude Mé Nejsvětější Srdce, které vykoná na Konci Časů díla jako nikdy předtím, díla, nad kterými užasnete, abych ukázal zářivou slávu Svého Nejsvětějšího Srdce; slíbil jsem, že úplně odhalím Své Nejsvětější Srdce, aby zapálilo srdce lidí, protože Má slova jsou sladší než med; všechno se stane v pravý čas, důvěřuj Mi; ať tě nikdo neoklame, Mé dítě, Můj Dar už se osvědčil; – žehnám ti; – Moudrost s tebou bude pokračovat ve Svém Dobrém Díle;