30. března 1987
Já jsem to, Ježíš Kristus;
všechna zjevení jsou ode Mě; čerpej ode Mě; každá květina, která roste blízko Mě, saje vláhu ode Mě; Má květino, saj vláhu, dokud rosteš, čerpej ode Mě; pojď, miluji tě;
Ježíši, aniž bych chtěla, tak když s Tebou mluvím, užívám řeči, která zní neuctivě. Takto mluvím běžně a jinak to neumím. Když čtu knihy zasvěcených osob, řeholnic, vidím, že mluví jinak než já. Snad je tomu naučili? Nechci být hrubá, ale mluvím tak, jak to cítím v srdci.
Vassulo, odpouštím ti tvou neznalost; budu tě vyučovat, učíš se; uvědomuješ si, jak jsi ubohá; nicméně, miluji tě; ubohost Mě přitahuje, neboť mohu nabídnout Své Milosrdenství; vyvolil jsem tě, abych ukázal světu Svou mírnost;
Nejsem pyšná na to, že sis mě vybral pro mé nedostatky (asi reprezentuji většinu lidí našeho „moderního“ světa…), a ne pro mé zásluhy. Cítím se jako Jidáš…
lo;1 Vassulo, ty nejsi jako Jidáš; jsi bezmocná, nevzdělaná a ubohá, více než se dá slovy vyjádřit; jsi Má milovaná, kterou jsem posvětil; postaral jsem se o naše spojení, protože ty jsi toho nebyla schopna; přeji si utvářet tě; spojil jsem tě se Sebou a požádal jsem tě, abys byla Mou nevěstou;
Ježíši, pochopila jsem, že řeholnice se za Tebe skutečně „vdávají“.
ano, přicházejí ke Mně a stávají se Mými nevěstami; těším se z nich! ty jsi nevěděla, že bys mohla být Mou nevěstou a být se Mnou spojena, proto jsem se sám postaral o naše spojení, chápeš? posvětil jsem náš sňatek prstenem, který jsem ti navlékl na prst; pracuj se Mnou a pamatuj si, že jsem Svatý; nikdy na to nezapomeň;
