19. března 1987

Já jsem tu; to jsem Já, Ježíš;

Vassulo, pozvedni se ke Mně; chci, abys byla dokonalá; potěš Mě a staň se dokonalou; jsi ochotná stát se dokonalou?

(Nezmohla jsem se na slovo…)

chci, abys byla; žádám to od tebe, Vassulo;

Ale Pane, být dokonalá je téměř nemožné. Jak se znám, tak pro mě bude úspěch, když dosáhnu toho, aby ve mě bylo aspoň něco dobrého;

Vassulo, budu tě učit být dokonalou; vpravdě ti říkám, že to není nemožné; ale musíš se Mnou nechat přetvořit; úplně se Mi odevzdej a Já tě budu formovat do podoby, kterou si přeji;

Ježíši, nemyslím si, že by to bylo někdy možné. Je tak obtížné mě formovat, je to jako formovat skálu.

Vassulo, ach, Vassulo, nemáš ke Mně důvěru? Já jsem Bůh a mohu přetvářet i skály do jakékoli podoby; víš, proč jsem tě vyvolil?

Ano, Pane.

je tu ještě jeden důvod; vyvolil jsem tě, protože jsi slabá a tvá slabost Mě uchvacuje; dítě, pojď a vnímej Mé Srdce, Mé Srdce touží být milováno; pojď a vnímej Mé Srdce svým duchem; Vassulo, jsi připravená? vnímej Mě;

(Byla jsem jako zkamenělá.)

nezarmucuj Mě; pojď a vnímej Mě; nevnímáš Mě;1

Ne, nevnímala jsem Tě. Nemám k tomu odvahu.

řekneš Mi, co tě trápí?

Teď je to ještě horší.

proč?

(Byla jsem v rozpacích, protože jsem se cítila tak nehodná.)

Jsem v rozpacích. Stydím se pohledět do Tvé tváře.

Vassulo, proč? nezarmucuj Mě a vysvětli Mi svůj problém;

Cítím se nehodna dotknout se tvého Srdce. Připadám si jako malomocná, která se chce dotknout zdravého člověka. Kdo jsem, abych se k tobě přiblížila?

pokaždé, když jsi v rozpacích, miluji tě ještě víc;2  dcero, protože jsme spolu spojeni navěky, a protože jsi Moje, dovolím si sestoupit hluboko do tvého srdce; to, že ses za Mě provdala, Mě oslavuje a tebe očišťuje; my jsme jedno;

Ano, Pane, ale podívej se, s kým jsi sjednocen!

miluji tě; pojď a opři se teď o Mě; Vassulo, vnímej Mé Srdce;

(Později:)

(Vnímala jsem Jeho Srdce. Planulo a tlouklo touhou být milováno.)

nemusíš se cítit v rozpacích, když vnímáš Mé Srdce; jsem to Já, tvůj Bůh, který to po tobě žádá; dovol Mi naložit s tebou, jak si přeji; dovol Mi políbit tě;

(Pojala jsem podezření, že se mě ďábel snaží pokoušet k hříchu.)

Já jsem Pán Ježíš Kristus; neměj strach;

(Stále jsem se měla na pozoru. I přestože jsem ďábla ve své blízkosti necítila, byla jsem nedůvěřivá.)

neměj strach;

(Nemohla jsem se „osvobodit“. Opět jsem se cítila jako „malomocná“. Ani jsem se nehnula.)

víš, jak velice tě miluji?

Ano, vím, Ježíši.

proč se potom bráníš Mému políbení?3

Protože ho nejsem hodna, Pane.

Vassulo, což jsem ti už dříve neřekl, že Mi nemáš nic odpírat? a co jsi Mi na to odpověděla?

Že Ti nebudu nikdy nic odpírat.

Ano, proč Mi tedy odpírat polibek? Vassulo, nikdy se Mi nevzpírej; když od tebe něco žádám, je to z lásky, dovol Mi políbit tě, dovol Mi to! dovolíš Mi to nyní? pojď ke Mně a vnímej Můj polibek, božský polibek na tvé čelo; jsi připravena?4 miluji tě;

1 To znamená, cítit Jeho Lásku.

2 Později jsem pochopila, že Ho těšilo, když jsem si uvědomovala svou nehodnost.

3 Mnohem později, po několika letech, když jsem Ježíše více poznala, jsem porozuměla, že mě učil, abych s Ním měla důvěrný vztah jako Sv. Gertruda a další.

4 Ježíš mě políbil na čelo a zanechal mého ducha v extatickém vytržení. Jak jen to mohu popsat. Po následující dva dny jsem se cítila jakoby vyprázdněná, průsvitná jako čiré sklo. Mé duši daroval nepopsatelný pocit pokoje. Bylo to, jako by můj dech procházel plícemi a naplňoval celé tělo. Měla jsem pocit, jako bych se stávala vzduchem.