28. července 1990
(Rhodos)
Ježíši, jsem uvězněna pod těžkým příkrovem letargie a nemohu z toho uniknout. Jsem naprostý ubožák…
vím, ale proč Mě neprosíš o pomoc? a proč se ohlížíš všude možně? když obrátíš své oči ke Mně, uvidíš Mé Světlo a Já ti dám, oč prosíš; jsi ubohá, ale mohu ti pomoci; stačí říci: rosť! rozkvétej! a dám téci řekám ve tvé poušti; dítě, což tě někdy opouštím?
Ne, můj Pane, nikdy.
tak proč jsi nevěřila v Mou Přítomnost?1 neuvědomuješ si, že jsem bez přestání čekal, až se na Mě podíváš? učinil jsem tě Svou nevěstou, nebo ne?
Ano, můj Pane.
tak se na Mě sem tam podívej, to je tvá povinnost! poslouchej, Vassulo, Já tě nepotřebuji; jak víš, stačím si Sám; říkal jsem ti už víckrát, že jsem Všemohoucí, ale miluji slabost, protože tak se nejlépe projeví Má Síla;
maličká, jsem s tebou každý den, každou hodinu a každou vteřinu tvého života; Já jsem stále mezi vámi… pamatuj, jsem se Svou Matkou;
Ano, můj Pane.
opakuj znovu po Mně: my, společně, navěky věků;
