4. července 1990

Usměj se na nás,
Pane, a každá tvář na zemi se rozjasní.
Naděje opět vnikne do našich srdcí
a celá země, od jednoho konce na druhý,
se rozpomene na Tebe a vrátí se k Tobě.

Mé Srdce je nemocné láskou, touží dokonce i po těch, kdo Mě zradili, nevšimla sis? neslyšeli jste Vzdechy Mé Lásky? nepochopili jste z toho, co jsem napsal pro celé Své stvoření, Mé téma Lásky? pojďte ke Mně, ať vidím, jak vztahujete ruce k Mému Svatostánku; klaňte se Mi a dobrořečte Mi dnem i nocí, nocí i dnem;

požehnaná, dám ti otázku, jen jednu, řekni Mi: miluješ Mě celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí?

Miluji Tě, můj Pane a můj Bože,
celým svým srdcem,
celou svou duší a celou svou myslí,
ale má láska je chudá, ubohá
a nedostačující vůči Tvé Štědrosti.

zapálím tedy v tobě oheň…

Pojď tedy a zmocni se mě!
Jak jinak mohu najít Cestu než tak,
že naplníš mého ducha Svým Světlem,
aby vedlo mou duši k Pravdě a Životu?

vždy uznej své chyby a pomohu ti je překonat; pojď, ty, která jsi Má a Mým vlastnictvím, jsi Mé vlastnictví, protože jsi chudá a ubohá; ubohost Mě přitahuje; oživím tvou sílu, povzbudím tě tím, že na tebe vyleji Svou vůni směsi kadidla; nikdy se nevzdávej, Mé dítě, nikdy Mi neodpírej místo ve svém srdci; Já jsem přitahován chudobou, vyhledávám chudobu a ubohost; přivedl jsem tě k Sobě, aby tě před očima všech, kdo tě vidí, stravoval Můj Oheň; skrze tebe ukazuji Svou Nekonečnou Lásku všemu lidstvu, aby všichni viděli a poznali, že jsem Bůh Lásky, stravující Oheň;

Můj Bože, bohatě na mě pršela Tvá požehnání,
a přitom vím, že to, co vlastníš,
a to, co je Tvým „vlastnictvím“,
je hříšné a nedokonalé,
a že Ti nejsem schopna
Tvá dobrodiní ničím oplatit.

požehnal jsem Své vlastnictví… – těší Mě tvá upřímnost… – poslouchej: pozvedám chudé z prachu, pozvedám ubožáky a uděluji jim místo ve Svém Nejsvětějším Srdci, pak je ukazuji Svým andělům; učím je Svým nařízením, stávám se jejich Mistrem a oni Mými žáky; odpouštím jim jejich hříchy, jejich viny se rozplývají jako mráz na slunci; pak žádám svaté, aby nad nimi bděli a modlili se, a naplňuji je Svým Duchem Porozumění, aby byli schopni vnímat Pravdu a dospěli k hlubšímu chápání Mého Poznání;

Pane, Ty, který ses mě ujal
a pečoval jsi o mě jako otec poté,
co jsi mě vzkřísil z mrtvých
a Ty, který jsi mě vedl do Svého Světla
a osvobodil mě od zla,
řekni mi, nejsme všichni Tvé děti?

ano, jste;

Jsme-li všichni Tvé děti, snažně Tě prosím, dej, ať ti, kdo stále znovu slyší a přesto, jak se zdá, nic nechápou, konečně pochopí.

litovali?

Pane, já nevím, jestli litovali, ale když otevřeš jejich oči a dáš jim zrak, uvidí Tvou Slávu, a pak pochopí Tvou Věrnost a Tvou Krásu. Pak snad přijdou k Tobě a budou litovat!

dítě, i když otevřu jejich oči, neuvidí Mě! neuvidí Mě, protože jsou obklopeni temnotou; jak tedy chceš, aby Mě viděli, když jsem jim celou dobu nablízku? jejich temnota je oslepuje;

proto, dcero, mluv a neboj se jich, neboj se říkat nahlas Pravdu, nedej se umlčet; Já jsem s tebou, Mé dítě, Má dcero; ne, nemlč, pokračuj v práci se svým Bohem; pečoval jsem o tebe a vychovával jsem tě pro toto poslání; jako se mladý muž žení s pannou, nabídl jsem ti Své Srdce a požádal tě o tvé; jsem to Já, Ježíš, kdo tě utvářel a oženil se s tebou, a tak jako se ženich raduje ze své nevěsty, tak se Já teď raduji z tvé ubohosti a slabosti; ucházel jsem se o tebe, jako se milý uchází o svou dívku, chodil jsem všemi směry a hledal jsem způsob, jak si tě přivlastnit, a teď, když jsi Má, se o tebe postarám;

Jsem slabá a moji pronásledovatelé mě neúnavně štvou,
ale má naděje je v Tobě.
Žiji v tomto vyhnanství jen pro Tebe,
v tomto světě už mě nic netěší
a mé oči již toužebně vyhlížejí Tvůj svět Pokoje.
Mé srdce a má duše zmírají láskou k Tobě.
Jsi má Záštita a má Radost.
Prosila jsem Tě, je-li to možné,
abys mě přijal za svou otrokyni,
ba méně než to, za svou nedůležitou otrokyni.

chudí a prostí vždy chválili Mé Jméno a vždy budou;

(Ježíš řekl tato slova, jako by je říkal pro Sebe.)

proto děkuji Otci, že skrývá Moudrost před učenými a chytrými a odhaluje ji pouze prostým dětem; šťastní jste vy, kteří jste chudí a ubozí, protože vaše je Boží království; běda těm, kdo mají teď hojnost, budou hladovět; šťastní jste vy, když vás lidé urážejí a pronásledují a roznášejí o vás všechny možné pomluvy kvůli Mně, radujte se a buďte šťastní! neboť vaše odměna v nebi bude veliká; tak pronásledovali proroky před vámi;

dcero, nepodléhej únavě, konej práci, kterou jsem ti svěřil; napodobuj Mě, svého Pána, a následuj Mě bez jediné stopy pochybnosti; budu tě víc pokořovat; zůstaň chudá a slabá, poddajná a poslušná; buď radostí Mých Očí;

miluj Mě a dobrořeč Mi;

Jsem Tvá a ve Tvé Přítomnosti jsem našla pravý pokoj. Dobrořečím Ti.