12. května 1990
Ježíši?
Já jsem; pokoj s tebou; Vassulo, dovol Mi zítra slyšet tvé kroky v Mém kostele, budu na tebe netrpělivě čekat… toužíš také tak nedočkavě jako Já po tom okamžiku, kdy s tebou budu spojený? Vassulo,1… nech Mě to napsat, miluji tě; ještě Mi chceš odpovědět?
Ano, Pane. Půjdu do řeckého kostela, ale vždy mám problém s jazykem. Sotva stačím sledovat, co kněz říká.
ale Já jsem tam a naslouchám tvému srdci; mluv ke Mně… pojď, slyš toto: řekněme, že jdeš navštívit svou přítelkyni, která se na tebe moc těší; když se spolu setkáte, zůstaneš strnulá a rezervovaná? nebo k ní přistoupíš, srdečně se s ní pozdravíš a políbíš ji? a pak, nesednete si a nebudete si povídat? nebo budete sedět a mlčet? samozřejmě, budete si povídat! tak si přeji, aby ses ke Mně chovala, když Mě přijdeš navštívit v Mém Domě; chci vnímat, jak se tvé srdce raduje pokaždé, když se se Mnou setkáš; chci slyšet, jak ke Mně mluví tvé srdce; tím, že mluvíš se Mnou, svým Bohem, se modlíš; Mé Ucho se přitiskne na tvé rty a každé tvé slovo bude pro Mne jako kapka medu;
dcero, pak přijde Má velká chvíle, okamžik, na který se tolik těším, okamžik, kdy jsem se vám daroval na Golgotě, Svatá Hodina Mé Oběti, Svatá Hodina vašeho vykoupení, Svatá Hodina, kdy se s vámi spojím; budu čekat na vás obě,2 abyste Mě jedly a pily; žehnám ti, Mé dítě, neodpírej Mi tyto okamžiky lásky, okamžiky Svatého Přijímání;
Můj Pane, veleben buď Pán, chvála Bohu, dobrořečme Pánu!
pokoj s tebou, maličká; těš Mě a snaž se Mě rozeznat; tyto minuty, kdy jsi se Mnou, jsou Mou radostí, jsou jako vytoužený déšť pro žíznivou půdu; rád ti naslouchám;3… přečti si, co jsem ti dal; … řekni Mi, jsi šťastná i přes všechny tyto zkoušky?
Ano!
květino, když jeden z tvých okvětních plátků bude utržen, postarám se, aby byl nahrazen jiným okvětním plátkem; Svým Světlem posiluji tvůj stonek, kdybys jen věděla, jak tě střežím a s jakou něhou o tebe pečuji… opři se o Mě, když jsi unavená a dám ti spočinout; pojď;
(Později:)
(Poselství pro Lens nad Sionem.)
pokoj vám, milované děti; Mé Srdce zpívá radostí, když jste tu všichni sjednoceni v Mé Lásce; vaše modlitby jsou jako hudba pro Mé Uši; pojďte ke Mně a naplním vašeho ducha Svým Duchem; pojďte ke Mně tak, jak jste, a Já vás pozvednu, abych vás učinil svatými, milovaní;
Můj Kříž vás dnes volá ke Svatosti, Můj Hlas se rozléhá do všech čtyř světových stran, aby vám připomněl, že Já jsem Svatý a že máte žít svatě;
Ó, pokolení… což nevím, jak jste slabí? vaše doba vytvořila obrazy, které nelahodí Mému Pohledu a neodpovídají Mé Představě, a když sestupuji do tohoto Babylonu, který jste postavili, nacházím většinu Svých tvorů uvězněných, ano, v zajetí zlého, který je krmí bezbožností, racionalismem a zkažeností; což nevidím všechny tyto věci? snažné prosby svatých dospěly k Mým Uším; pravím vám, že jsem teď jako v Ohni a nebudu už dlouho čekat, nenechám vás už déle v této temnotě, vrátím se k vám; zakrátko Mě svět opět uvidí, ano, Láska sestoupí a bude žít mezi vámi;
ale dříve, než kmeny vašich stromů zesílí a vyraší z nich ušlechtilé větve s bohatým listovím a než v nich začnou hnízdit nebeští ptáci, dříve než řeky zavlaží vaši žíznivou půdu, sešlu z nebe Sloupy Svého Očistného Ohně; mám v úmyslu vás všechny očistit; pryč budou dny, kdy se mrtví veselili s mrtvými… po tomto očišťování budete mluvit jedním jazykem, Mým Vlastním jazykem, kterým je LÁSKA, BOŽSKÁ LÁSKA;
chci vyhladit všechno zlo a všechnu zkaženost, proto v těchto dnech vrhnu Svůj Závoj na slunce, měsíc a hvězdy; slunce pokryji temnými mraky a měsíc přestane svítit; zastíním pro vás každé světlo na nebi a vaše země zahalím tmou, aby se Babylón přestal snoubit s hříchem; pak přijme Můj Zákon Lásky, protože jeho odpadlíky hodím do ohně;
jestli vaše doba nedocenila Mou velkou lásku a pošpinila Mé Svaté Jméno, je to kvůli velkému odpadlictví, které proniklo do nitra Mé Svatyně;
dnes, pokolení, se na vás Můj Duch Milosti vylévá štědřeji než kdy jindy, aby vám pomohl, vidíš? ve všech koutech světa pozvedám nové oltáře, abych posvětil vaši zemi a vás všechny; je to díky Milosti, že vás chci pozvednout a udělat z vás živé oltáře, nesoucí Můj Plamen, neboť ve vás bude žít Můj Duch Svatosti, Duch jedinečný, bystrý, bezúhonný a Neposkvrněný; pak vás rozešlu po světě a vaším posláním bude hlásat Mou Nekonečnou Lásku, a slibuji vám, kteří Mě milujete, že v oněch dnech temnoty, které přijdou na celý svět, vás uchovám v bezpečí a uzamknu vás do hlubin Svého Nejsvětějšího Srdce; budu s vámi;
ale běda těm, kdo tráví svůj čas bořením a pošlapáváním Mých oltářů! běda těm, kdo zabíjejí Mé proroky! běda těmto duším! běda těm, kdo následují černou šelmu! běda všem těm, kdo odmítají Má varování, pohrdají jimi a ignorují je! budou ke Mně volat v těchto dnech temnoty, ale Já jim neodpovím… Mých Pět Ran je doširoka otevřeno a opět se z nich proudem řine Má Krev; lituj, pokolení, lituj… dvakrát si rozmysli, než otevřeš ústa a promluvíš;
hledejte Mě svým srdcem, a ne svou myslí; napodobujte Mě, svého Boha, kráčejte v Mých Stopách; ptejte se sami sebe, než začnete mluvit: „co by Kristus řekl v této situaci?“ nebo „co by Kristus v této situaci udělal?“ rozmyslete si dvakrát, než promluvíte, ať vaše rty nejsou příčinou vašeho pádu; nedejte se oklamat svým duchem; napodobujte Mě, ať se ve vás dokonale zrcadlí Můj Obraz!
dokonce, i když nejste schopni správně se modlit, Můj Duch se bude modlit za vás; vidíte? nikdy vás neopouštím… dokonce, i když nedokážete ocenit Mou velkou Lásku, tím hlouběji se k vám pro Své Svaté Jméno skláním, abych vás pozvedl k Sobě, a s laskavostí odpouštím vaše hříchy; v okamžiku, kdy otevřete ústa, abyste Mě vzývali, spěchám k vám a pokládám Své Ucho na vaše rty… a každé slovo, které vyslovíte, těší Mé Srdce a dělá Mi radost;
vraťte se ke Mně celým srdcem, ať Mě vaše modlitby dosáhnou, protože do nebeského království nevejde ten, kdo Mi říká „Pane, Pane,“ ale ten, kdo koná vůli Mého Otce, který je v nebesích;4 proto mluvte s láskou a budu vás slyšet; dávejte s láskou a budu vás znát; modlete se s láskou a brány Mého Království se otevřou, aby vás přijaly; jednejte s láskou, abych vám mohl říci: „jste Moji, jste Má setba; pojďte ke svému Otci!“
Já jsem Láska a každý, kdo žije v lásce, žije ve Mně a Já žiji v něm; konejte Vůli Mého Otce v nebesích, abyste vstoupili do Mého Království; pamatujte si, že Kořenem Stromu Života je Láska;
modlete se víc srdcem, Mé děti, a mějte důvěru, že Mé Ucho je blízko vašich rtů; žehnám vám a žehnám každému vašemu kroku; Láska vás miluje; pamatujte na Mou Přítomnost; povzdech Touhy Své Lásky vám zanechávám na čele; buďte jedno;
(Později:)
lidstvo upadlo a zvrhlo se… kdyby se jen zřekli své pošetilosti… modli se, dcero, nicméně, i přes vaši velikou zvrhlost vás miluji a pláču nad vaší atrofií…
(Byla jsem s Ježíšem, diktoval mi. Když přestal diktovat, spěchala jsem dělat další věci, aniž bych Mu děkovala nebo Ho chválila. Ve své lehkovážnosti jsem se k Němu chovala jako by to byl nějaký člověk, který mi diktuje poselství, nějak jsem zapomněla, že je i Bůh. Cítila jsem se velmi provinile, a tak jsem běžela zpátky k Němu a prosila Ho, aby mi odpustil. Když mi to všechno říkal, nevypadal vůbec překvapeně, byl klidný, ale smutný.)
Mt 7,21
