7. března 1987
Vassulo, Já, Ježíš, tě miluji; milovaná, odpočinul jsem si; pojď, jsem potěšen; věř Mi, cítím se odpočatý! s láskou pracujme a konejme smír; pojď, budu tě učit, jak konat smír; Já jsem Elixír Života, jsem Vzkříšení;
Ježíši, jak si přeji, aby Tě všechny duše milovaly! Musí to být hrozné nedostávat žádnou odpověď na tak Velkou lásku, jako je ta Tvoje!
Vassulo, Mé přání už v tvé duši zapustilo kořeny; dcero, naplň Mě radostí a uč se říkat: „pojďme, společně pracujme, společně dělejme toto nebo tamto;“ užívej slova my, jsme navždy spojeni! dělej Mi radost tím, že říkáš: „Otče, staň se tvá vůle;“ nic Mi neodpírej;
dcero, dnes Mě budeš následovat na temné území Mého nepřítele, abys viděla, jak velice trpí duše, které Mě odmítly;
Ježíši, jsou ztracené?
ty, které jsou v pekle, ano, ale ty, které jsou v očistci, jsou zachráněny1 láskou Mých milovaných duší, které se za ně modlí a konají smír; neměj strach, neboť Mé Světlo tě chrání a Já jsem s tebou;
(Najednou jsem se ocitla v podzemí. Byla tam tma jako v podzemní jeskyni. Osvěcovala ji pouze záře ohně. Bylo tam vlhko a na zemi bylo bahno, ve kterém jsem uviděla několik duší. Byly spoutané a byly jim vidět jen tváře, na nichž bylo vidět, že prožívají agónii. Bylo tam velmi hlučno, zvuk připomínal hluk velkých strojů při práci. Obrovský lomoz, bouchání, skřípění, byl tam velký ruch. Před těmito dušemi stál někdo, kdo mával rukou, v níž držel lávu, zleva doprava a rozstřikoval ji do jejich tváří, které byly popálené a opuchlé. Najednou ta bytost, pochopila jsem, že je to Satan, zpozorovala naši přítomnost a obrátila se k nám.
(Mluví Satan:) „Podívejme se na ni!“ vykřikl, a s opovržením a vztekem si odplivl, podíval se na Ježíše a mě, „Mizerný červ, podívejte se na ni. Teď tady máme i červy, kteří nám přicházejí pít krev. Táhni do …“2 Řekl mi: „Podívej,“ a přitom jim znovu chrstnul žhavou lávu do tváří. Slyšela jsem je křičet: „Ó, nech nás zemřít…“ Potom Satan, který vypadal jako by se úplně zbláznil, vztekle křičel: „Pozemští tvorové, poslouchejte. Přijdete ke mněěěěě!“ V tu chvíli jsem si pomyslela, že i když tak vyhrožuje, tak je blázen, když věří, že nakonec zvítězí. Musel vnímat, že jeho zastrašování neberu vážně, protože mi řekl velice výhružně: „Já nejsem blázen!“ Pak se obrátil k ubohým duším a se zlomyslným úšklebkem jim ironicky řekl: „Slyšeli jste? Nazvala mě bláznem!“ A pokračoval se sarkasmem: „Drahé milované duše, zaplatíte za to, co řekla.“
Chtěl vzít znovu lávu a hodit ji. Zoufale jsem se obrátila k Ježíši s prosbou, aby něco udělal, aby ho zastavil! Ježíš mi odpověděl:)
zastavím ho;
(V okamžiku, kdy S. zvedl ruku, aby hodil lávu, ruka ho tak zabolela, že vykřikl. Proklínal Ježíše. Pak mi řekl: „Čarodějnice! Jdi! Ano, jdi, nech nás!“ Hlasy duší, které se nacházejí blízko pekelných bran, hlasitě naříkaly: „Zachraňte nás! Zachraňte nás!“3 Pak někdo předstoupil, pochopila jsem, že je to jeden ze satanových služebníků a S. se ho zeptal: „Plníš si své povinnosti? Děláš, čím jsem tě pověřil? Ubližuj ji, nič ji, zastrašuj ji!“ Věděla jsem, že tím myslí mě. Chtěl, aby mi tento démon bral odvahu setkávat se s Ježíšem tím, že mi bude předkládat nesprávná slova, a tak ničit poselství, která přijímám. Zeptala jsem se Ježíše, zda bychom mohli odejít. Řekl:)
pojď, půjdeme; chci, abys to všechno zapsala; Já tě povedu; buď u Mě, milovaná; chci, aby Mé děti pochopily, že jejich duše žijí a že ďábel existuje; nic z toho, co je zapsáno v Mých Svatých Písmech, není mýtus; Satan existuje a pokouší se uvrhnout vaše duše do záhuby; trpím, když vidím, jak pospáváte a neberete jeho existenci na vědomí; přicházím vám dát znamení a varovat vás; ale kolik z vás bude Má varování číst jako pohádku?
milovaní, jsem váš Vykupitel; neodmítejte Mé slovo, vraťte se ke Mně a chápejte, jakou bolest Mi působí Má láska k vám; proč, proč se tak ochotně chcete vrhnout Satanovi k nohám?
Ó, pojďte, vy všichni, kdo ve Mě už nevěříte; pojďte vy všichni, kdo jste Mě opustili; pojďte; hle, teď přišla ta chvíle, kdy máte naslouchat; vy všichni, kdo zraňujete Mou Duši, povstaňte, navraťte se k životu a vizte Mé Světlo; nebojte se Mě, odpustil jsem vám; odejmu vaše hříchy a Má Krev je smyje; přehlédnu vaše slabosti a odpustím vám; pojďte a vstřebávejte rosu spravedlnosti, aby obnovila vaše duše, které se řítí do zkázy; přicházím, abych vás hledal, přicházím, abych pátral po Svých ztracených ovcích; což vás Já, váš Dobrý Pastýř, nechám ztracené a nic neudělám?
Vassulo, jsi ochotna se pomodlit za všechny ty, kdo se řítí do zkázy?
Teď, Ježíši?
ano, teď;
Nevím, co říci, Pane.
budu tě učit; naslouchej Mi a opakuj po Mně:
„Ó, Svatý Otče,
pro Tvou Moc a pro Tvou Slitovnost
tě úpěnlivě prosím:
shromáždi všechny své ovce,
odpusť jim a dej, ať se vrátí
do Tvého Milovaného Domova;
shlédni na ně jako na své děti
a požehnej jim Svou Rukou;
amen;“
Vassulo, pojď do Mého Srdce, neboť tam je opravdový Pokoj;
