20. února 1990

(Dnes, při modlitbě bolestného Růžence, jsem opět zakusila část Pánova Utrpení. Podstoupila jsem část Jeho Utrpení v Getsemanech a část Ukřižování.)

dítě, pronikni hlouběji do Mých Ran, naslouchej Úderům Mého Srdce… Má láska k tobě Mě činí pošetilým až do té míry, že chci, abys měla účast na Mém Utrpení; miluj Mě, jako Já miluji tebe; Mé Umučení se opakuje každý den; každý den jsem vlečen cestou na Kalvárii těmi, kdo už Mě více nenásledují na Mé Cestě; rostou Má muka, když vidím Své děti na cestě do věčného ohně; Mé Srdce se noří do nesnesitelných bolestí, když na zemi vidím tolik nevděku; Mé Tělo je nemilosrdně bičováno;

trpím, a přesto jsem naplnil jejich domy dobrými věcmi, dal jsem jim Svůj Pokoj; miloval jsem je a stále je miluji tak vroucně, že jsem za ně ochoten umřít, a přitom jsou to právě oni, kdo Mi nasazují trnovou korunu; stojím před nimi jako Žebrák se Srdcem na Dlani a snažně je prosím, ale místo laskavého pohledu se Mi dostane výsměchu, plivají na Mě, pošklebují se Mi, bijí Mě do Hlavy a násilím Mě vedou na Horu, kde Mě znovu ukřižují; pomalu se ze Mě vytrácí život a bez přestání se prolévá Má Krev; každý den Mě hříšníci znovu křižují; potřebuji si odpočinout, dáš Mi spočinout? vezmi Mou trnovou Korunu, Mé Hřeby a Můj Kříž… nemáš nic, co bys Mi řekla?

Můj Pane, můj Milovaný,
Ty, který jsi mi svěřil
Své Nejcennější Klenoty,
Ty, který jsi mě zahrnul
Svou Láskou a Něhou,
Ty, který jsi na mě vylil
Svá Učení jako myrhu
a navoněl mě Svou Vůní,
raduji se z Tvé Přítomnosti.
Dal jsi mi Dar Své Lásky,
dal jsi mi Dar Svého Utrpení
a já ve své ubohosti
Ti nemohu nabídnout nic jiného,
než své chvály, svou vůli,
svou duši a své srdce.

23. února 1990

(Pátek – přesně v 15 hodin jsem měla schůzku s Láskou, setkala jsem se s Ježíšem v Jeho Utrpení a na Jeho Kříži.)