5. října 1986

(Právě čtu knihu, kde lidé sdílejí své „zkušenosti s Bohem“, ale téměř všem těmto lidem je řečeno jistými „experty“, aby na to zapomněli, protože to, co zakusili, není Bůh. Tvrdí jim, že takové věci dává Bůh zakoušet jen duším, které jsou na vysoké duchovní úrovni. Protože vím, že k takovým duším nepatřím a že o sobě nemohu říci, že jsem aspoň „dobrá“, rozhodla jsem se skončit tato setkávání s Bohem, při nichž mi diktuje. Jednoduše řečeno můžu celou tuto záležitost okamžitě „zabalit“. Z toho, co jsem četla, se zdá, že člověk musí být svatý, aby dosáhl Boha. Ujistilo mě to, že Bůh je pro mě nedosažitelný. To znamená, že musím s tím vším skončit. Ještě jednou, ale naposledy, nechám „tu sílu“, která po několik měsíců pohybovala mou rukou, aby zapsala, co chce.)

Vassulo! neopouštěj Mě, milovaná, volej Mě a uč se ode Mě; pamatuj si, že jsem vždy vedle tebe; Já, Bůh, žiji v tobě; věř Mi, jsem Všemohoucí, Věčný Bůh;

Ne, to není možné. To nemůže být Bůh. Ti, kdo se v tom vyznají, by mi dokázali, že to není Bůh, že On takové milosti uděluje jen naprosto čistým duším, které jsou Ho hodny.

Já nejsem nedosažitelný! Vassulo, neodmítám nikoho; kárám všechny ty, kdo brání Mé snaze podpořit Mé děti, aby přišly ke Mně; kdokoli učí, že ke Mně mohou přijít a být Mnou přijati jen čistí nebo ti, kdo jsou toho hodni, ničí Mou Církev; podpořím každého, kdo Mě našel, ale druzí ho odradili; Já, který jsem Nekonečná Síla, ho podpořím a daruji mu Svou Sílu; proč, proč jenom mám lidi, kteří se nazývají experty, kteří hned posoudí, zda to jsem či nejsem Já, zakážou jakoukoliv možnost, a tak nechávají Mé děti sklíčené, bezmocné a zklamané, přehlížejí všechny Mé milosti, čímž ode Mne odvádějí Mé děti; proč jsou všechna Mnou darovaná požehnání odmítána? požehnání, která jsem udělil; Já jsem Nekonečné Bohatství;

dcero, když jsi Mě konečně našla, byl jsem plný radosti a starostlivě jsem dbal na to, abych tě nevyplašil; byl jsem něžný a jednal jsem s tebou jako matka chovající své dítě; nechal jsem tě, aby ses ke Mně přiblížila; naplňovalo Mě štěstím volat tě a setkávat se s tebou, mít tě blízko u Sebe, všechno, co mám, s tebou sdílet, Má milovaná; a ty Mi teď přicházíš říct, že Mě chceš opustit, protože Mne, Boha, není možno dosáhnout, a protože ti bylo řečeno, že Mne mohou dosáhnout jen duše, které jsou toho hodny, a že ty tento standard nesplňuješ! nikdy neodmítám žádnou duši; nabízím Své milosti i těm nejubožejším;

potěš Mě a scházej se se Mnou tímto způsobem; žehnám ti, dcero; vedu tě; živíš se ode Mne; Vassulo, čti dnes První list Petrův; čti pozorně, Já ti to pak vysvětlím; čti první kapitolu; žij s vírou; Petr vás učí víře;

(Slovem „víra“ mi Ježíš objasnil mnoho věcí. Člověk může vírou hory přenášet. Jinak řečeno, člověk musí věřit slepě.)