19. prosince 1989
Ó, Svatý Duchu Rady, nedovol mé duši upadnout do zmatku. Jsi můj Božský Učitel a vedeš mě, ze Tvých Úst se mi dostává poučení. Jsem tu, abych Ti naslouchala, můj Pane a Učiteli.
maličká, když přijdou zkoušky, neprotestuj, nevyslovuj své mínění, Můj Pokoj by měl být to jediné, co z tebe vychází, Pokoj Páně; spontánní odpovědi ve sporech se mohou stát nenapravitelnými chybami; vezmi, co jsem ti dal ze Svého Srdce, nic víc, nic míň; ber z toho, co jsem ti dal; rozumíš Mi nyní?
Ano, můj Pane. Pane, řekni mi znovu, kdo jsi.
poslouchej tedy: jsem to Já, Ježíš, Milovaný Syn Boží, Slovo učiněné tělem, které přišlo, aby žilo mezi vámi; jsem to Já, tvůj Spasitel, kdo k tobě mluví;1 odvahu, květino; spočiň na Mém Srdci a naslouchej úderům Mého Srdce, tak jako Holubice ve tvé vizi; naslouchej, jsem do vás všech bláznivě zamilovaný, teď Mě lépe znáš, O Pantokrator; jsem tvůj Vychovatel a budu tě živit vírou, vírou a zase vírou; miluji tě a vírou a ve víře tě chci vyučovat a pozvedat; vždy se ti bude dostávat daru vnitřní řeči; abys Mě slyšela, budeš se muset usebrat, abys byla schopna vstoupit do kontemplace; a abych ti připomněl Svou Přítomnost, odnímám tvou schopnost mít ruku pod kontrolou; přijmi tyto věci, neboť pocházejí ode Mě; líbí se mi to tak, nevšimla sis, že všechno, čemu ses naučila, vyšlo ode Mě? povedu tě tímto způsobem až do konce; raduj se, žačko!
Zanecháváš mě beze slov, Můj Bože…
buď šťastná, neboť sis nezasloužila žádnou z těchto milostí; pojď, Láska tě miluje;
