18. února 1987
pokoj tobě;
Vassulo, nemusíš spěchat, uč se, že pracuji pozvolna, zůstávej Mi nablízku; – uvědom si, že jsme v Hádu;1
(Později:)
jsi zahalena v Mém Světle; kdokoliv2 se k tobě přiblíží, nemůže se tě ani dotknout nebo ti ublížit; Mé Světlo je nad tebou jako Svatozář Všeho Vykoupení;
tvá láska ke Mně uzdravuje a zachraňuje mnoho ztracených duší, které jsou na cestě do záhuby; Vassulo, jsou3 jako malé opuštěné děti, které nevědí, kterým směrem se dát; jsou ztracené; když jsem u nich, živím je láskou a někteří z nich Mě potom následují; pomáháš jim milovat Mě a následovat Mě;4 používám tě tímto způsobem, Vassulo;
Měla bych tedy s nimi mít trpělivost a denně se modlit?
ano, měj s nimi trpělivost, neboť jsou Mnou milováni; uzdravuj je, miluj je, Vassulo;
učím tě Moudrosti, Božská díla vycházejí z Moudrosti; chápej, když tě vyučuji;
pojď, opři se o Mě; chceš teď přestat?
Ne, Ježíši, pokračujme.
Ó, dcero, miluji tě, milovaná; pracuj se Mnou a oslavuj Mě; miluji tvou malost; jsi Mnou zavlažená květina, která Mě úplně vstřebala; dítě, stále si Mě žádej, protože beze Mě zahyneš; budu ti dávat všechno, co potřebuješ, až do konce; dovol Mi s tebou volně nakládat, protože vím, co potřebuješ;
(Měla jsem pocit, že nebudu schopna zapsat Boží poselství kvůli obtížím plynoucím z toho, že mě ďábel stále obtěžuje a nadává mi. Někdy mám pocit, jako by mě Bůh úplně opustil a nechal mě zlým silám napospas. Čím více poselství pokročilo, tím horší jsou útoky, takže jsem na moment zaváhala, jestli mě Bůh neopustil. Nadávky jsou ta nejsprostší slova, jaká lze vyslovit!)
Vassulo, což tě někdy opustím? Já jsem Nejvěrnější, zapomněla jsi na Má slova?
Je to moje vina. Jsem slabá!
Dej Mi teď svou slabost a Má Síla ji rozptýlí;
pojď, Já Sám tě posvětím; dosáhl jsem u tebe Svého nebe, neboť si v tobě mohu odpočinout; vzpomeň si, že jsme spojeni a naše pouta jsou pouty pokoje a lásky; tato pouta, která poutají tvá zápěstí a tvé nohy k Mým, jsou na věky, neboť jsi Má milovaná; Já Sám jsem tě očistil, když jsem tě se Sebou spojil; zvítězil jsem nad tebou;
přál jsem si, abys Mě milovala; neměj strach, neboť jsem to Já, Ježíš, kdo tě drží; musíš být se Mnou a vnímat Mou Přítomnost; všechno, co od tebe žádám, je láska; miluješ Mě?
Ty víš, že Tě miluji, Ježíši.
miluj Mě nezměrně; dívej se na Mě, zakoušej Můj pokoj;
chceš Mi něco říci?
Ano, Ježíši.
(Cítila jsem se provinile, že Mu tohle musím říct.)
Ježíši, i když jsem ráda s Tebou a přijímám toto zjevení, musím zařídit i jiné věci!
Vassulo, šťastni ti, kdo zanechávají všeho a následují Mě; skutečně Mi věnuješ mnoho času, když se Mnou píšeš, ale dovol, abych ti řekl ještě něco; též rád vidím, jak pracuješ a plníš své malé povinnosti, které nejsou až tak důležité, pokud tak činíš s láskou; i ta nejnepatrnější práce, jakkoli malá a bezvýznamná, se stává velkou v Mých očích a je Mi příjemná, je-li konána s Láskou; buď požehnána;
(Na večer jsme měli pozvány hosty a já jsem počítala talíře, ubrousky atd. Myslela jsem, že je to všechno, ale pak jsem zapochybovala a zeptala jsem se Ježíše, o kterém jsem věděla, že je se Mnou: „Co ještě potřebujeme?“ Odpověděl bez váhání: „Potřebujeme lásku, Vassulo;“)
