5. září 1988
(Od časného rána mi Pán říkal, že brzy budu odmítnuta některými místními kněžími.)
Pane, skutečně se mě někteří kněží opět chystají odmítnout?
Pane?
Já jsem; neboj se, brzy se všechno vysvětlí a ti, kdo tě odmítali a nechtěli věřit v Má Poselství, budou prosit Otce o odpuštění;
Vassulo, kdyby byli „slepí“, byl bych je uzdravil, ale oni tvrdí, že „vidí“; jsou to potomci těch samých slepých vůdců z dob, kdy jsem žil na zemi; Mé dítě, kdyby žili v době Mého pozemského putování, byli by mezi těmi, kdo Mě křižovali, zachovali by se úplně stejně, byli by mezi těmi, kdo kamenovali a umlčovali proroky; jaký je v tom rozdíl, tehdy nebo dnes? tvrdí, že ve Mě věří, ale odmítají to, co je z Ducha, a tak Mě opět zatracují; přicházíš ode Mě s Mým Poselstvím, ale oni, tak jako zákoníci a Farizeové, vyžadují důkazy, hmatatelné důkazy;
připrav se, Mé dítě, připrav svá záda k bičování; Já, Pán, jsem jim dovolil, aby zbičovali Má záda, a tak jim i ty nabídni ta svá; nech je opakovat jejich vlastní chyby, protože odmítají slyšet; Já, Pán, jsem byl zavržen, a nakonec přibit na dřevo, buď také poddajná a sdílej Můj Kříž; dnes je to stejné jako včera; ať pošlu kohokoliv, budou ho zkoumat, pronásledovat nebo zavrhovat; krev těch, které posílám, je nepřetržitě prolévána, od krve Ábela až po tuto generaci!
tak jako jsem varoval zákoníky a Farizeje, varuji dnes ty, kdo pronásledují Mé Posly a odsuzují Mé Slovo; varuji ty, kdo se vysmívají Duchu; ještě jednou jim říkám, „svědčíte sami proti sobě; ani jeden z vás se nezměnil, vaše jednání je stále stejné, váš způsob myšlení mluví proti vám; vůdcové, kteří kážete duchovní poselství, a přece nedbáte na to, co říká Duch! vůdcové, kteří Mým beránkům podáváte Mé Tělo, ale Mou Krev jim odpíráte!1 což jste zapomněli na všechno, co jsem vás učil?“
Má Vassulo, dám ti pocítit Své trny, dám ti pocítit, jak v srdcích oněch kleriků vládne racionalismus, vydám tě jim; živím tě Svým Chlebem; buď se Mnou jedno, pociťuj Mé trny a dovol, aby byly i tvými trny; ať každý hřeb probodne tvou duši, jako probodly Mě; varoval jsem tě, nyní se připrav na bičování; pamatuj si ale, že také Má Záda jsou jim nastavena a že cokoliv udělají tobě, dělají i Mně;
my, společně?
Ano, Pane.
(Za tři hodiny jsem se dozvěděla, že jeden z kněží, kterému jsem důvěřovala a o kterém jsem si myslela, že věří v Boží poselství, mě „zradil“. Vůbec nevěřil, jen to celou dobu předstíral. Řekl prostě: „Bůh se nezjevuje tímto způsobem, ne lidem tohoto druhu.“ To mě velmi zranilo, protože jsem si myslela, že mi rozumí a že je mým přítelem. Ztratila jsem „přítele“… Tuto zprávu mi přinesl jeden z mých přátel.)
