11. dubna 1988
Pane, neodmítej mě,
protože jsem ta nejmenší ve Tvých Očích,
měj se mnou slitování
a živ mě, jestli si to přeješ,
třeba jen drobky, které zbyly, Pane;
Svatá Maria, nepřehlížej mne,
prosím, měj slitování a dej,
ať mi Pán hodí trochu zbylých drobků,
prosím, zachovej mě při životě!
amen
pojď! vezmi si Můj Chléb, neodmítnu tě! Svou vlastní Rukou tě budu živit;
chci, abys zkrásněla, Vassulo; těš Mě a chval Mě!
Chvála Tobě, Pane!
pojď, piš, piš: tentokrát Kain neuskuteční svůj plán a neodstraní svého bratra; zabráním mu v tom, překvapím ho; nemá ani ponětí o tom, že vstupuji do jeho světnice, jako zloděj,1 abych zmařil jeho plán a zanechal jej nahého; zůstane nahý tak dlouho, dokud ke Mně nepřijde a nebude litovat svých hříchů; modli se za tuto hodinu, hodinu, která přinese nářek, úpěnlivé prosby a strach; bude to hodina Spravedlnosti;
buď požehnáno, Mé dítě; Já, tvůj Svatý Otec, tě miluji; Já Jsem Svatá Trojice, dobře jsi to rozlišila! zapiš to;
(Zatímco Ježíš říkal „Já jsem tvůj Svatý Otec“, uviděla jsem Ho trojitě, jako na těch iluzorních obrázcích, kde je vyobrazena jedna osoba, ale vypadá to, jako by byli tři, přičemž jedna vychází ze druhé a všechny tři jsou stejné.)
Já jsem Svatá Trojice, všichni v Jednom; miluji tě; pojď, dítě, chci tě uvést do hlubokých tajemství, a to všechno k Mé Oslavě; drž se Mé Ruky, jsem Ten, který tě stvořil;
my, společně?
Ano, Pane!
