9. dubna 1988
(Velikonoce – Bílá Sobota)
miluji tě; teď jsi se Mnou sjednocena a žehnám každému kroku, který uděláš, Mé dítě; Já jsem Zdroj tvého života; Já jsem Vzkříšení;
Pane, i když toto Poselství obrátilo mnoho laiků a oni se z toho velice radují, je mi smutno z toho, že jsme kopie poselství poslali nejméně 33 církevním autoritám, a kromě dvou nikdo neodpověděl. První odpověď zněla, že necítí žádnou povinnost se k tomu vyjadřovat a druhá, že jsou přetíženi prací a nemají na to čas. Pane, z toho je mi smutno!
Má Vassulo, nech to tak být; Vassulo, nech Mne svobodně jednat a udělat to podle Sebe; Já jednoho dne upevním Svá Díla, která jsem ti dal; ty, Mé dítě, budeš nazvána: „Oběť-Lásky“; Já tě nikdy neopustím ani tě nenechám padnout; až do Konce Časů bude každé slovo napsáno tisíckrát;
připoutal jsem tě k Sobě navěky; tato pouta jsou naším Svazkem Lásky; tato pouta nesou Mé Jméno a jsou navždycky a na celou Věčnost; Já, Pán, vás všechny miluji a přicházím kvůli těm, kdo hledají Pravdu, abych jim znovu ukázal, co je skutečná Pravda a co znamená, neboť to zapomněli; Já Jsem Pravda a Pravda je Láska, Nesmírná Láska, Vznešená Láska, Věčná Láska; Má Kniha je Knihou Lásky;
Má nevěsto, pojď a miluj Mě; Já jsem oslaven tvou láskou; pochop teď, proč jsem sestoupil skrze tebe, dítě; nejen projevit Svou lásku k tobě, ale ke všemu1 Mému tvorstvu! přicházím vám připomenout, jak velice vás všechny miluji;
Mé Srdce pláče a je rozerváno, když vidím, jak tolik z vás, Mých tvorů, dává přednost Satanovi! jak trpím, když vidím tolik Svých kněží na cestě k zatracení!
Já Jsem Slovo, Svatý Svatých, Věčný Bůh, Emanuel a váš Spasitel, kterého jste před mnoha lety probodli a nepřestáváte probodávat skrz naskrz; proč, jaký je rozdíl mezi nynější dobou a dávnými časy, když jsem byl v těle a přibitý na Kříž? stále jsem vámi probodáván vaší zaslepeností2, vaší namyšleností, vaším odpadem od víry a vaší neochotou naslouchat; nepřestali jste být lhostejní k Mým Znamením, Mým Zázrakům a Božským Dílům; dnes se Mi posmíváte stejně jako včera; vysmíváte se Mi, vy, kterým jsem svěřil milióny duší, znovu Mě křižujete a přibíjíte hřeby na dřevo svou apatií; Ó, vy všichni, jejichž srdce je ještě stále zatvrzelé,3 jejichž srdce se proměnilo v žulu, dovolíte Mi někdy dotknout se vašich srdcí, aby změkla a otevřela se?4 přestanete Mě někdy probodávat?5
Mé rty jsou vyprahlejší než pergamen žízní po lásce; Mé oči už unavilo dívat se, jak vyléváte spousty slov na Můj Oltář; nabízíš Mi své modlitby, ale než Mě dosáhnou, rozplynou se ve vzduchu jako pára; odvracím od vás Své oči, protože vím, co je v hloubi vašich srdcí; to Mi bere dech!… dusím se, když se musím dívat, jak je Má setba živena mrtvými slovy, když vidím, jak přede Mne předstupujete bez bázně, a přitom tak očividně šlapete po Našich Božských Srdcích6! jak můžete potom čekat, že vám Mí beránci budou důvěřovat?
Ach, Vassulo! Mé Srdce nesmírně krvácí; vstup do Mého Srdce a pociťuj Rány svého Boha;
J – E – Ž – Í – Š – I !! Mé srdce křičí bolestí, když vnímám, v jakém jsi stavu, ó, můj Milovaný Bože! co to udělali?… co to dělají?
zjevuj Má Díla Lásky; zjevuj Je všem lidem; i těm, kdo tě považují za blázna, Mé dítě; nakonec uvidí Mou Slávu;
(Pán to ví, jak jsem otřesená. Skutečně jsem už byla prohlašována za blázna, za podvodnici, za posedlou, za Antikrista, za duševně nemocnou. Stále znovu jsem zraňována, prostě proto, že lidé vůbec necítí potřebu se mírnit ve svých projevech, když chtějí zranit. Mám za těchto podmínek pokračovat jako dosud? Jsem slabá… má duše je unavená… moji dva svědkové také nemají žádnou autoritu a žádnou moc, prodělávají totéž, co já, jsou odmítáni a vysmívají se jim, nevěří jim a jsou ignorováni. Všichni pijeme z téhož hořkého Kalicha, který sdílíme s Ježíšem.)
Vassulo, máš Mne před sebou; jsem to Já, tvůj Bůh, kdo nakonec všem odhalí Svou Slávu; vím, co jsem si zvolil… našel jsem tu poslední z celého Svého tvorstva; vyvolil jsem tě, aby všichni viděli, že veškerá Autorita pochází přímo ode Mne a jen ode Mne… a ne od tebe! Vassulo, Já jsem Vlastníkem této Zahrady a nikdo neseřezává velké stromy, ale Já tak činím, abych malým umožnil vyrůst; Mé Slovo na tebe, tvorstvo, padne jako Úder blesku! běda nevěrným!
Vassulo, uchovávej Mě ve svém srdci, dávám ti Náš Pokoj;
