13. března 1988
Můj Pane,
děkuji Ti za všechny ty milosti,
které jsi mi dal,
za to, že mohu být s Tebou
tímto zvláštním způsobem a tak blízko.
Amen.
Vassulo, tyto milosti ti byly dány pro Mé zájmy a pro Mou Slávu, dovol Mi, abych tě použil, pochop, co je tvým úkolem, pojď, pomohu ti;
Vassulo, chci tě povzbudit, měj víru, Mé dítě, to Já jsem Svému Janovi1 vnukl, aby se modlil za Nové Letnice, toto vnuknutí sestupuje od Samotné Moudrosti, a Nové Letnice, Já, Pán, ustanovím na tom samém místě, jako jsem položil Své původní Základy, všechny vás sjednotím a vy se shromáždíte kolem Jednoho Pastýře, tvorstvo, a na tom založím Své Království, Můj Dům bude vládnout v Míru a Lásce a Mé tvorstvo bude znovuzrozeno, vrátí se domů jako nevinné děti, bez zášti; to bude onen Velký Návrat, Znovuzrození, Volání Pastýře, Nové Letnice, jako na začátku, když začínalo Křesťanství, novorozeně plné nevinnosti a bez vlastních zájmů, ach, tvorstvo! jen počkej a uvidíš;
Vassulo,
Ano, Pane?
vnímej Mě, jsem vedle tebe; věříš tomu, dítě, i když Mě nemůžeš vidět svýma tělesnýma očima?
Ano, Pane, věřím tomu, protože jsi mě naučil vidět Tě očima své duše a také Tě vnímat a slyšet a prostě věřit.
jak tě miluji, když vidím, že Mě tvé oči hledají, protože vím, že mám u sebe pouhé dítě, bezmocné a úplné nic, Vassulo, je Mi tě líto, když tě mám mezi vlky, nikdy se od tebe nevzdálím; žehnám ti, Mé dítě; nechej se Mnou vést až do konce, ano?
Ježíši, jsi tam, kde Tě vidím, nebo ne?
Já jsem, milovaná, přijmi Můj Pokoj;
společně? my Pane?