28. prosince 1987
(Když se zapomenu a odvážím se dělat o si někom úsudek nebo když si myslím, že chápu lépe než ostatní, Bůh mi vždy připomene, komu že to předává Své Poselství. Jediný Jeho Pohled a vracím se na své místo, tam, kam patřím. Svými slovy: „prachu a popeli“ mi připomene, že jsem nic a ten nejmenší ze všech Jeho tvorů Ale někteří to nikdy nepochopí; myslí si, protože si mě vyvolil, abych zapisovala Jeho Slovo, že jsem toho hodna. Ale což nechápete? Tím, že si vybral mě, nejmenší ze všech lidí, Bůh ukazuje, jak nezměrné je Jeho milosrdenství k nám, když dává i té nejmenší. Nedá tedy MNOHEM více těm, kteří jsou v Jeho Očích daleko více hodni než já, když budou prosit s vírou? Nevšimli jste si toho, jakou má se mnou trpělivost? Místo toho, aby mě srazil k zemi, vylévá se na mě Jeho Láska v hojnosti… Jak Ho jen Jeho tvorstvo může odmítat? Ale raději bych měla mlčet, neboť jsem dříve patřila k tomuto druhu lidí. Nyní však říkám: „Starejte se o svého Boha tak, jak se staráte o to, abyste mohli dýchat, protože přestanete-li dýchat, zemřete. Bůh nám daroval život tím, že ho do nás vdechl. Jeho Dech je náš život. Bůh je náš Dech, Bůh je náš Život.“)
Ó, Vassulo! tentokrát bude Můj Ábel žít; upřímnost odstraní zlo;1 blahoslavení jsou ti, kdo slyší Mé Slovo a jednají podle Něj; blahoslavené jsou ty z Mých ovcí, které poznávají Můj Hlas, blahoslavení jsou ti, kdo budou opět živit Mé beránky; blahoslavení pokorného srdce, blahoslavení ti, kdo se budou modlit Růženec v den uznání Garabandalu2 a ti, kdo na kolenou zdraví Mou Matku! blahoslavení ti, kdo ponesou Můj Kříž Pokoje a Lásky a sjednotí se; blahoslavené jsou ty z Mých ovcí, které se navracejí k Petrovi; blahoslavení ti, kdo se pokořují a následují Můj příklad; blahoslavení ti, kdo zachovávají Mé přikázání a milují se navzájem tak, jako Já vás miluji; blahoslavení ti, kdo o Mně vydávají svědectví a nepohoršují se nade Mnou;
Vassulo, milovaná Mé Duše, měj víru a důvěřuj Mi; Já jsem tvůj Božský Učitel; nikdy nepochybuj o Mém Slovu; pojď, jsi slabá, opři se o Mě, který jsem tvou Silou;
Ano, Pane, potřebuji Tě. Nemohu bez Tebe žít.
miluj Mě, prahni po Mně; buď Mým nebem; ach, Vassulo, teď se pro Mě obětuješ, ale brzy tě budu mít u Sebe;
Toužím po tom dni.
zůstaň se Mnou, chci se tě na něco zeptat;
Ano, Pane?
kvůli Mně, Vassulo, kvůli Mně, chtěla by ses naučit Růženec? zdravit neustále Mou Matku, chtěla bys to pro Mě udělat, Vassulo?
Ano, Pane, naučím se ho. Prosím, pomoz mi učit se.
přesně tato slova si přeji slyšet od vás všech, kteří nevíte: „ano, Pane, jsem ochoten se učit; Pane, pomoz mi učit se;“ budu učit všechny, kdo jsou ochotni se učit;
pojď, dcero, spočiň ve Mně; nikdy tě neopustím;
(Ježíš musel vnímat, jak po Něm toužím a jak velice trpím zde na zemi. Je to opět ta vlna „touhy po Bohu“, kdy se chci stát Jeho obětí a úplně se oddělit od světa. Nemohu se rozhodnout. Když zůstanu zde, mohu „živit“ některé z Jeho beránků, kteří nikdy neodmítají Jeho nový Chléb a těšit Ho tím, že Mu navracím duše. Ale být jen s Ním by pro mě bylo taky úžasné. Co je lepší?)
