24. září 1987
(Cítila jsem blízkost Panny Marie.)
ano, Vassulo, to jsem Já, tvá Matka; zjevila jsem se Svým dětem v Garabandalu; dovolila jsem jim, aby mě viděly a slyšely; zjevila jsem se jim a ony to vědí; chci, abys jim požehnala;
Panno Maria, pomoz mi naplnit Tvá přání.
povedu tě, Vassulo;
Děkuji ti.
(Byla jsem ohromena. Později jsem kolem sebe cítila vůni kadidla.)
Já jsem to, Ježíš, požehnal jsem ti a obklopil tě vůní Svého kadidla;
ekklesia opět ožije! jsme jedno; až sjednotím Svou Církev, nebudu už čekat; cítíš, jak po tobě Má Duše touží? přenesu tě k Sobě, milovaná; miluji tě;
(To mě potěšilo.)
Cítím, že už sem více nepatřím, tato Země se pro mne opravdu stala vyhnanstvím.
milovaná, i Já trpím, když tě vidím v tomto vyhnanství, ale to všechno nebude nadarmo; miluji Své tvorstvo a ty jej máš přivést zpět ke Mně; trpím, když tě vidím na zemi; žij pro Mne, dcero, musíš si připomínat, jak jsem se obětoval; chceš učinit totéž pro Mne, svého Otce?
Učiň mne hodnou Tebe a jakékoliv oběti, Pane.
milovaná, Já Pán ti žehnám; pojď, nic z toho nebude nadarmo;
25. září 1987
(Dnes ráno jsem opět cítila vůni kadidla. Věděla jsem, na kterém určitém místě Ježíš stojí.)
Můj pozůstatku, všechno, co od tebe žádám, je láska; miluj Mě; rozšiřuj Má slova, která zní:
„Já Pán
žehnám Svým dětem z Garabandalu;
miluji je;“
milovaná, shromáždi je, sjednoť je; přijímej vše, co přichází, ať je to radost či utrpení; Já jsem před tebou;
Ano, Pane. Kéž se stane Tvá Vůle a splní se Tvá přání.
pojď, vnímej Mě; budeme se dělit o všechno;