16. srpna 1987

Můj Bože, miluji Tě!

Vassulo, pohled na tebe Mi působí radost; naslouchej a piš; Ábel dnešních dnů bude žít; jen se spolehněte na svého Boha, Ábel bude žít! tentokrát bude Ábel žít; milovaná, svět je ve své slabosti plný Kainů; mám se navěky dívat, jak jsou Moji Ábelové odsuzováni a zabíjeni Kainy? kolik jich ještě uvidím zahynout? Ne, Vassulo, mám rány, které jsou znovu otevřeny; toto je Kainovo plémě; milovaná, pokaždé když povstal nějaký Ábel, Kain opakoval bez nejmenšího zaváhání svůj zločin; vidíš to, maličká?

(Bůh se zdál smutný, když to říkal, a mě to rozesmutnilo také.)

Proč to tak je?

protože Ábelové jsou Má setba, rodí se ze Mě;

A Kainové?

Kainové? ti náležejí světu; rodí se z lidí; tentokrát se postavím mezi Kaina a Svého Ábela; vyhladím všechno, co přichází od Kaina; vyrazím Kainovi zbraň z ruky a nechám ho bezbranného; bude se muset postavit Ábelovi odzbrojený; Vassulo, všechno ti to objasním, hleď na Mou tvář, pozoruj Mé rty a porozumíš; budeš pro Mě dále pracovat?

Ano, Můj Bože, když mi to dovolíš. Ježíši?

Já jsem Ježíš Kristus, milovaný Syn Boží a Spasitel;

my, spolu?

Ano, Pane.

(Jsem šťastná a On se usmívá!)

tak pojď, budeme pracovat společně;