7. července 1987
(Švýcarsko)
Vassulo, budeš vystavena těžkým zkouškám,1 nezapomínej na Mou Přítomnost, Já jsem u tebe;
věřit v Má Božská Díla je také milost, kterou dávám Já; Má Díla se vám zdají dost neortodoxní, ale Já jsem Bůh a s kým byste Mě mohli srovnávat? a s čím můžete srovnávat Má Díla?
Vassulo, když vidím, jak mnoho Mých kněžských duší popírá Má znamení a Má Díla, jak jednají s těmi, kterým jsem dal Své milosti, abych připomenul světu, že jsem mezi vámi, trpím… nevědomky škodí Mému Tělu, pono!2 popírají Má Díla a vytvářejí tak poušť, místo toho, aby zúrodňovali zemi!
Pane, když popírají Tvá díla, musí pro to mít nějaký důvod!
Duchovně jsou mrtví; sami jsou pouští, a když v této velké poušti, kterou vytvořili, uvidí květinu, pospíchají k ní a šlapou po ní, až ji zničí;
Proč?
proč? nehodí se do jejich pouště, starají se, aby jejich poušť zůstala neplodná! nenacházím v nich žádnou svatost, žádnou, co Mi mohou nabídnout?
Ochranu, Pane! Ochranu, aby nebylo překrucováno Tvé Slovo!
ne, oni Mě nechrání, oni Mě popírají jako Boha; popírají Mé Nekonečné Bohatství, popírají Mou Všemohoucnost, srovnávají se se Mnou; víš, co dělají? podporují ateismus, rozmnožují počet těch, kdo Mě bičují, zvětšují duchovní hluchotu; nehájí Mě, vysmívají se Mi! přes jejich zapírání jsem jim chtěl pomoci, aby Mi oni pro změnu pomohli a živili Mé beránky;
miluj Mě, Vassulo, oslav Mě tím, že Mě nikdy nezapřeš;
Nikdy Tě nezapřu. Nikdy nebudu popírat, že toto jsou Tvá Díla, Pane, i kdybych musela umřít!
Má sladká myrho, Můj pozůstatku, Má milovaná, starej se o Mé zájmy; buď Mým oltářem; zůstaň malá, abych v tobě pracoval a působil, pojď, pomodleme se:
„Otče Slitování,
sjednoť své ovce,
opět je shromáždi;
dej, ať pochopí svou vyprahlost,
odpusť jim, přetvářej je,
aby měli podobu, po které toužíš,
připomeň jim své cesty;
ať všechna Sláva patří
tvému Svatému Jménu navěky věků;
amen;“
(Jsem smutná kvůli Bohu…)