10. prosince 2001
Ó, Pane, pozvedni mě,
když se nejvíc bojím, že budu klamána;
ukaž mi, že kráčím ve Tvé Přítomnosti,
ve Tvém dokonalém Světle;
dej, ať slyším mávání křídel
Tvých andělů; a lyru svatých;
ne, nechci se zabývat vysokými věcmi
nebo divy, nebo krásami tohoto světa,
všechny tyto věci mě nezajímají;
stačí mi, když Ti mohu sloužit, můj Pane;
sloužit ve Tvém Domě
a smět se procházet po Tvých Nádvořích
a vdechovat vůni Tvých oděvů,
které nabízíš každé duši;
pozorovat Tvé Ruce a Prsty
plné čisté myrhy,
když se právě chystáš pomazat duši,
a radost, kterou z toho máš;
Tvá dobrota k nám je nekonečná
a milostí nás pozvedáš,
abychom viděli Tvou Slávu;
Moje Vassulo, spolehni se na Mě; Já jsem víc než strážce tvé duše; nes Mou Eucharistii1 ve svém srdci a na oplátku Mi daruj svou vůni!
Já jsem tvůrce tohoto velikého díla; potěš Mé Srdce, neboť jsem plný žalu a zklamání; evangelizuj, mluv a řekni slova, která jsem ti dal; ozdob Mou Církev a naplň srdce a mysl Mých dětí vším, čím Já Jsem; zbav se svého strachu, že sejdeš na scestí; ty ne; Já jsem tvůj Otec2 a starám se o tebe; dcero, mohla bys ke Mně přijít častěji a psát? udělá ti to radost? (…) ach ne, najdu ti čas;
a Ty? chceš to, můj Pane? udělám, co řekneš;
dcero; stále mám před Sebou mnoho prázdných stránek, které je třeba zaplnit tím, že je posvětím Svým vznešeným tématem;
Moje dílo je jako výšivka; navrhl jsem její sebemenší detail, a proto jsem musel najít čistý kus látky, na který bych Svou Vlastní Rukou nakreslil ozdobný obraz růží, který jsem měl v mysli; vyšil jsem tě zlatou nití a růže jsem oživil, aby se kolem rozšířila jejich sladká vůně a provoněla celý vesmír;
jsi rovněž jako mluvící kniha; v ní je také ještě několik prázdných stránek, které mají být zaplněny; ty jsi dílo Mých Rukou a Já musím dokončit Své Dílo; neslyšela jsi? „horlivost pro Můj Dům Mě stravuje?“3
Ano, můj Pane, četla jsem to ve Tvém Slově…
Já jsem Strážcem Svého Domu a Své domácnosti; mučí Mě, když vidím Svůj Dům rozervaný; nečetli jste: „líným rukám uhýbá trám, nedbalým rukám prší do domu;“4 Můj Dům byl zanedbaný; za každý dům někdo platí; Já jsem Svůj Dům koupil Svou Vlastní Krví; proč nikdo neposlouchal Mé úpěnlivé prosby, když jsem se modlil k Otci, že máte být jedno? kdybyste dnes odpověděli na Moje volání projevem poslušnosti, sdíleli byste jeden Kalich kolem jednoho oltáře;
Ach Pane, ale kolik jich opravdu věří,
že ke mně mluvíš
a říkáš nám, že Tvá největší touha je jednota?
Jednota a sdílení jednoho Kalicha
ve shromáždění kolem jednoho Oltáře?
musí otevřít svá srdce a uvěří…
Ó, Kriste, kolikrát ještě musí
být Tvé Drahocenné Tělo
probito a probodeno a roztrháno,
než si vůbec připustíme,
že jsme nástroji samého „rozdělovatele“,
který rozděluje Tvé Tělo;
udělali jsme to nedobrovolně a nevědomě;
pomoz nám najít a chránit
ten tak drahocenný zbytek,
který se nazývá Tvá Církev;
pomoz nám znovu ji sjednotit;
pokud budou církve schopné odstranit překážky, které jim brání sjednotit se, překážky, které jsou podle Písma v rozporu s jednotou víry, lásky a zbožnosti, Já budu věrný Svému slibu a dám čas míru celému světu; tento pokoj vtáhne každé stvoření do Mého Mystického Těla, čímž se naplní Má Slova, která jsem vám všem dal v Mé modlitbě k Bohu Otci, když jsem úpěnlivě prosil:
„aby všichni jedno byli, jako Ty, Otče, jsi ve Mně a Já v Tobě, ať jsou i oni v Nás, aby svět uvěřil, že Ty jsi Mě poslal;“5 tato horoucí prosba vyřčená Mými božskými Rty se stále ozývá každou vteřinu z nebe; Mnou vyslovená Slova měla ten význam, že celé stvoření musí být uchváceno do duchovní jednoty, a ne do jednoty podepsáním smlouvy; aby splnily Moje Slova, musí církve nejdříve hledat pokoru a lásku, milosti, které je možné získat skrze Ducha Svatého a velké pokání;
nebuďte překvapení Mými zaslíbeními; kdo je povolán, ten se sjednocuje s Trojjediným Bohem a už není sám, protože My žijeme v něm; My v něm přebýváme; činíme si tak z něho Svůj příbytek, vlastníme ho a on vlastní Nás; a takto jsme zavolali tebe, dcero, k Naší chvále a k Naší slávě, abys Nám sloužila nejen hodinu nebo dvě, ale spíš abys s Námi byla celý den bez přestávky a neustále hledala dobro Církve; ať tvoje námaha přinese pokoj a ať má Církev užitek ze všeho, co říkám, a tak se opět naplní Mým požehnáním;
ať uděláš pokrok v Mé božské lásce, dcero, a ať Můj polibek tobě daný občerství tvé tělo i duši; nebuď zase zmatená nebo ustaraná, když tě tvoji utiskovatelé pronásledují, buď jako lilie, bez starostí; ať Můj otcovský polibek utěší tvé srdce a zbaví tě tvého trápení a všech zmatených myšlenek, které nepocházejí ode Mě;
s radostí přijmi Má líbezná slova útěchy a pochop, jak jsem ti blízko6…
Iz 9,5
