28. dubna 2000
(Velký pátek podle pravoslavného kalendáře)
můj Pane, mé Vzkříšení, má Blaženosti,
ve Tvé Svaté Přítomnosti
mi nic nechybí,
Pane, otvíráš Ústa,
abys ke mně mluvil a z Tvých Úst
mě zalévá Světlo;
má Liturgie,
má Litanie, Světlo Moudrosti,
stojí přede mnou.
Dnes opět nastal ten den,
kdy kvůli mně
byla prolita nevinná Krev,
a zatímco Satan
plivá svůj jed na Tvé Svaté Jméno,
přicházím k Tobě,
abych Tě potěšila a klaněla se Ti;
ach, Beránku Boží,
ty jsi nezničil Své trýznitele,
ani jsi jim nenařídil,
aby odložili důtky;
neotevřel jsi Ústa, aby sis postěžoval:
„vaše údery Mě drtí;“
ale tváří v tvář svým mučitelům
jsi zůstal němý;
neboť Tvé Srdce
bylo stravováno ohněm Utrpení;
zůstal jsi potichu, zůstal jsi potichu,
jako bys nechtěl přitěžovat
Svým, už tak zoufalým Andělům;
Moji přátelé a Moji společníci ucukli před Mými Ranami a dokonce i ti nejbližší se drželi opodál… opustili Mě… dokonce, když jsem nesl Svůj Kříž, nebyli tu, aby alespoň podepřeli Mé kroky a chránili Mě před pádem; Srdce Mi bušilo a síla Mě opouštěla; světlo Mých Očí haslo; zatímco na Mě útočili násilníci a řvali jak pominutí, jako by na rtech měli meče, Mé Srdce se ve Mně zmítalo; mohl jsem požádat Anděly, aby Mi dali křídla jako holubici, abych uletěl a našel spočinutí, abych našel útočiště před tímto běsnícím násilím, ale poslechl jsem volání Svého Otce;
Tvůj Otec slyšel Tvou snažnou prosbu,
a vysvobodil Tě
a daroval Ti Svůj Pokoj
místo nepřátelství, které jsi prožíval;
Lživí svědci zaujali svá místa,
ale byli to ti, pro které jsi plakal,
když byli nemocní a umírali;
jako ten, kdo truchlí
pro svou matku, jsi pro ně plakal;
Při pohledu na Kříž jsi nedbal
na hanbu a potupu;
ale tváří v tvář svým trýznitelům
jsi znovu zvolal k Otci:
„Eli, Eli, Lama sabachtani?“
ale Otcova pozornost se obracela k nám,
díval se na celé lidské plémě,
a smiloval se nad námi…
tak ještě jednou Tvůj Otec odepřel to,
oč Ho Tvé rty snažně prosily,
stejně jako odmítl
Tvou žádost v Getsemanech;
Jahve se sklonil z výšin Své Svatyně a pohlédl dolů na zemi, slyšel vzdechy zajatců a osvobodil ty, kteří byli odsouzeni na smrt;
obětoval Svého Jednorozeného Syna…
ano, skutečně, Můj Otec Mě dal vám všem jako dar k vašemu vykoupení, což bylo naprosto v souladu s Mou Vůlí;
Ano, Svatý,
Ty, který jsi jedno v Otci
a Otec je jedno v Tobě,
Tys kvůli mně dal přednost Kříži,
hněvu lidí, kteří Tě obklopovali
a posměchu Svého lidu;
I AKRA TAPINOSI1
„ať Ho Jahve zachrání,“ říkali, „je-li Jeho přítelem, ať Ho zachrání!“ ale neslyšel jsem nic, jako bych byl hluchý, jako bych byl němý, neřekl jsem ani slovo; byl jsem jako ten, kdo nic neslyší, kdo nemůže dát ráznou odpověď; síla ze Mě prchala, světlo se vytratilo z Mých Očí;
Ó, Pane, když my padáme,
Tvá Mocná Ruka je zde,
aby nás zachránila,
ale když jsi Ty upadl
na cestě k Ukřižování,
dav se kolem Tebe
jen se škodolibostí shromáždil;
cizinci, se kterými jsi se
nikdy předtím nesetkal,
Tě bez ustání trhali na kusy;
když jsi poprvé upadl,
obklopili Tě a brousili si na Tebe zuby,
neboť si mysleli,
že už jsi vypustil Svého Ducha
a nedojdeš na místo Ukřižování;
země se chvěla a třásla, základy hor se otřásaly;
„nezruším Svou Smlouvu;
nevezmu Své Slovo zpět;
přísahal jsem na Svou Svatost
jednou provždy…
Mé království potrvá navěky;“
Pak Pomazaný odevzdal Svého Ducha
…
Je zde Řeka,2 jejíž proudy
posvěcují příbytek3 Nejvyššího;
a město,4 ve kterém je Bůh, nemůže padnout; dnes, v této těžké době, kdy ďábel proti tobě shromáždil všechna zlá panství a vylévá pohrdání na urozené, Já zase volám Své vyvolené, neboť vždy bylo Mým cílem pokračovat v šíření a budování Mé Církve, abych v ní mnoho Svých dětí uvedl do slávy, připadalo Mi správné projít utrpeními a stát se prvním příkladem pro ty, kdo Mě budou v budoucnosti následovat a stanou se kostí Mé Kosti, tělem Mého Těla a budou dál podávat zadostiučinění za své bratry a sestry;
nikdy jsem nepřestal ustanovovat proroky a uvádět je v zájmu Svého Spásného Plánu na cestu Pravdy; vedu je, aby splnili své ušlechtilé sliby, které vyřkla jejich ústa v okamžiku našeho Božského láskyplného setkání; když ve své velké lásce ke Mně a ve vznešeném přesvědčení svolili, aby se stali součástí Mého Spásného Plánu, přistoupil jsem k nim a Svým Královským Žezlem jsem je označil stejnými znameními, jakými jsem byl označen Já Sám, aby se Mi podobali a abych je proměnil ve Svůj obraz;
ti všichni, kdo Mě opravdu přijali, se za Mě nestydí; ani se nestydí za ta nebeská znamení, která ukazují, že již nepatří světu; dnes je poznáte podle horlivosti, kterou mají pro Můj Dům, Můj Dům, který je obléká, horlivost, která je stravuje; poznáte je podle toho, jak kvůli Mně snáší urážky, pomluvy, plivance a pronásledování; ano, kvůli Mně se nechají vláčet blátem a budou v neustálém ohrožení; neskryjí svou tvář před utrpením, ale obstojí ve všech zkouškách v pokoji a jejich srdce nebudou zlomena, nýbrž posvěcena; ani neporuší svůj slib věrnosti týkající se účasti na Mém Kříži;
proto, když si náhodou všimnete jejich ran a zeptáte se jich: „kdo ti způsobil tyto rány?“ tak vám každý z nich řekne:
„nabídl jsem svá záda, abych konal zadostiučinění za tebe; tyto rány, které vidíš, jsem s krutostí dostal v domě přátel mého Mistra… to proto, že jim říkám pravdu, ze mě udělali nepřítele a jako s takovým se mnou zacházeli; nedodržováním Zákona Lásky chtějí uniknout pronásledování pro Kříž našeho Spasitele; ale nevadí, nevšímám si svých ran, neboť pro mě je důležité rozumět Kříži, Nástroji našeho vykoupení; Kříž našeho Vykupitele, skrze nějž je pro mne ukřižován svět a Já jsem ukřižován pro svět;5 poslušnost vůči Bohu je důležitější než poslušnost vůči lidem, říká Písmo,6 a proto jsem byl poslušný a řídil jsem se nebeskými příkazy, které mi byly dány;“
„co říkáš na to, že se na tebe vrhli a přemohli tě, právě ti, kdo o sobě říkají, že jsou přátelé tvého Mistra a ublížili ti?“
„nikdy jsem se sám sebe neptal, proč se mi to stalo, neboť jsem našemu Bohu a Vykupiteli přísahal, a svůj slib jsem podepsal svou vlastní krví, že se stanu otrokem našeho Spasitele;“
„a co na to všechno říká tvůj Božský Mistr?“
„On, který zahrnuje všechny tvory, aniž by byl omezen jejich možnostmi, truchlí pro Své Vlastní; mnozí z Jeho pastýřů zpustošili Jeho Dům; ve své vzpouře pošlapali Jeho Zákony a Jeho nádherné pastviny proměnili v pustinu; i celá jejich vinice je vypleněna; a stádo, které nalézá jen vyprahlou půdu a nic k pastvě, propadlo neřesti a zemřelo7 a spolu s ním zemřeli též oni… toto všechno se děje a nezdá se, že by si to někdo z nich bral k srdci; stali se obětí svých lidských zákonů a zklamali Ho;“
„jak všechny tyto věci víš? jak to, že je vidíš?“
„tyto věci, které jsou oku neviditelné, lze spatřit jedině skrze Světlo Kříže; jedině Očima Nástroje našeho Vykoupení a naší Spásy můžeme vidět všechny tyto souvislosti; všechny tyto věci lze poznat jedině skrze božské sjednocení s Kristem, jedině v jednotě s Ním, se můžeme dozvědět o těchto věcech z Jeho Vlastních Úst, jedině když člověk přijme, že bude označen jako ‚Kristův Otrok‘; ano, přijetím božského otroctví; srdce člověka je pak nejen naroubováno na Ježíšovo Božské Srdce, ale stejně tak i na Jeho Kříž se všemi obtížemi, které vám může nabídnout; mohou to být strasti, ale i slasti; jsem přesvědčený, že patřím Kristu a Svatému Kříži, protože On to řekl… náš Božský Mistr, ale i Ženich nás zasazuje do Svého Srdce, a když zakořeníme a vzkvétáme v Jeho Srdci, přinášíme hojné a dobré ovoce; stali jsme se dědici Jeho Království a bohy skrze účast na Jeho Božství, Jeho adoptivními dětmi;
Bůh mi neodpírá Poznání, ale mluví ke mně prostými slovy, tváří v tvář, a Jeho Hlas je pro mé uši hudbou a oslovuje mne vznešenou silou Svých myšlenek, osvěcuje můj intelekt, abych pochopil skrytý smysl přísloví a ve Svých úsměvech a ve Své radosti odpečeťuje tajemné výroky Písma, která byla naším očím skrytá;
ano, všechno, co dělá, má svůj čas; můj Pán a můj Bůh mě označil Svými božskými polibky, vtiskl mi do duše pečeť Své Trojjediné Svatosti, aby mě tak ještě více vtáhl do plnosti Jejich Božství;“
ach, Vassulo, vidíš, jak tě Můj Otec vyučoval? raduj se tedy a buď šťastná!
Opustil jsi Svůj Královský Trůn
a Svou Slávu,
abys přišel k nám, Pane,
přijal jsi postavení otroka,
abys nám sloužil;
o žádném králi jsme neslyšeli,
že by sloužil svým poddaným,
a přesto Ty, Věčný Král, Král králů,
jsi přišel sloužit Svým poddaným…
Byl zjeven v těle,
ospravedlněn v Duchu,
viděli ho andělé,
hlásán byl u pohanů,
uvěřil mu svět,
vyzdvižen byl do slávy…8
Přišel jsi ozdobit Své stvoření
nesmírnou Láskou,
která mnohé pohoršila,
když jsi přijal Kříž,
mnohá ústa zůstala otevřená
jako zející hroby;
opojený Svou Láskou k nám
jsi přijal smrt
a zavlažil jsi Své květinové záhony9
Svou Krví,
abys otevřel Nebe
a vysvobodil nás z pout hříchu;
Potěšení-Otce,
Prameny věrné Lásky
vytékaly z Tvého Srdce
a v poblouznění Své Lásky,
Milovníku lidstva,
jsi přijal potupu Kříže
a všechny jeho trýzně;
Ó, Prameni vesmíru,
který provoňuješ vesmír,
lásky nejhodnější Ženichu,
ještě jednou navštěvuješ zemi
a provoňuješ národ za národem,
ale jak dlouho si ještě ti,
kdo se potulují po této zemi,
nebudou všímat Tvé Vůně?
Já jsem Brána, kterou vcházejí ctnostní; dokud nebudou litovat a konat pokání, tak se neotevře jejich chřípí, aby vdechovali Mou sladkou vůni a ožili; a co se tebe týče, chci, abys byla jako lilie, která roní krůpěje čistoty a myrhu na Mou Církev, aby provoněla Dům, který jsem vykoupil Svou Vlastní Krví skrze Svoji Oběť na Kříži; zůstaň Mi nablízku, abys všude kolem sebe šířila svou vůni; nes Můj Kříž s láskou a vždy Jím zůstaň uchvácena;
zůstávej v Mém Pokoji; ic
Gal 6,14
