8. března 2000

Osobní strážce mé duše,
pokropil jsi mou duši myrhou
a pokryl jsi mou hlavu opojnými
vůněmi, Svou Přítomností;
a teď jsem zase s Tebou,
Tvá věrnost Tobě Samému
je bohatstvím mé duše,
mé mysli a mého srdce;
Tvá věrnost Tvé královské Štědrosti
mě činí silnou a horlivou,
horlivou dosáhnout
nezdolné svatosti…

miluji tě; dokonce i v takové ubohosti se mohu radovat a Mé Slovo v tobě může přebývat skrze Mou transcendenci; nemluvím jen kvůli tobě a kvůli této generaci, nechávám všechno zaznamenat i kvůli příštím generacím, aby ti, kdo se narodí, mohli velebit Mě, vašeho Boha; hleď, jak se teď skláním z výšin Své Svatyně…

ach, Vassulo, Nebesa se nikdy neskláněla tak blízko k zemi, jak se sklánějí dnes; ještě nedávno jsem ze země občas slyšel nějaký povzdech, ale dnes už není slyšet nic; z toho důvodu je mi tě líto, pokolení;

slyším říkat mrtvolu chvástavým hlasem: „hleď! mohu žít v poušti jako pelikán; mohu žít v ruinách jako houkající sova; mohu žít bez Boha, protože jsem lepší než Bůh…“

pak se podívám na druhou stranu na Svůj Vlastní dům a vidím zpupné pohledy, pyšná srdce, nedůvěru, pomluvy, kardinála proti kardinálovi, biskupa proti biskupovi…

Pane! říkáš mi, že Tvá Ruka,
je teď příliš krátká na to,
aby zachraňovala?
Což jsi najednou ztratil Sílu spasit?
Je o Tobě známo, že jsi pomalý v hněvu,
ale nezdráháš se zasáhnout,
abys zachránil!
Tak proč čekáš?
Proč nezasáhneš? Teď!

opovažuješ se vyzývat Mou Moudrost? provokuješ Mou Všemohoucnost?

Ó, Pane,
abych dala dohromady
členy Tvé Domácnosti,
dala bych za to svůj život
a už jsem ho dala;
ale horlivost pro Tvůj Dům mě stravuje,
a když jde o to pozvednout Tvůj Dům,
aby nepadl, už jsem dala duši i tělo
bez ohledu na následky;
potila jsem krev,
někdy jsem kvůli soužení,
které mě drtilo, plivala krev, a Ty to víš;

Tvoji Vlastní mě pronásledovali,
štvali mě jako zvěř;
ale nikdo ode mě neslyšel žádnou stížnost;
Bez důvodu se mnou jednali
jako se zrádcem,
ale obstála jsem ve všech zkouškách,
kterým jsem čelila,
protože Tvá mocná Ruka
zastínila mou křehkost;

mé dny se víří jako prach,
aby se zase vrátily do prachu,
a já nevidím konec Tvého Svatého Utrpení;
tak jak dlouho ještě mám říkat:
„jak dlouho mám žít mezi lidmi,
kteří nenávidí pokoj?“

jak dlouho se ještě mám dívat,
jak nebesa truchlí nad svým domem
a nad svým svatým Městem?

mám zůstat nečinná,
zatímco Ty jsi
znovu zbytečně křižován?

Ty o mě víš, můj Pane,
Ty, který jsi mě přenesl
jako fíkovník z Egypta,
že půjdu, i kdybych
měla lézt po čtyřech,
do každé země, jak mi přikážeš,
a budu všude rozsévat Tvé Slovo,
které jsi mi dal,
že dojdu i na vrcholky hor
a na dno roklí;

znáš mě, Pane,
mým ústům nikdy nebudou
chybět argumenty Tvé Moudrosti
nebo Všemohoucnosti; nikdy!

ale sloupy nebes se chvějí,
otřeseny hrůzou z všeho toho,
co vidí ve Tvém Domě;

andělé se třesou
ze strašlivé pohromy,
která nás čeká v nadcházejících dnech;
tak jak bych se mohla
v chaosu uklidnit?

Vassulo, za chvíli ti něco řeknu, něco, co nevíš, ale zatím Mi dovol, abych ti řekl:

udělám za tvých dnů něco,¹ čemu bys nevěřila, kdyby ti o tom někdo řekl… takže, toto bys měla vědět: v tomto Domě, o kterém jsem s tebou mluvil, jsem uchoval maličký zbytek pro Sebe, vyvolený milostí, ne pro jejich dobré skutky; oni jsou: šeptající ozvěnou Mého Hlasu; myslíš, že neslyším tyto šeptané výkřiky?

(Podívala jsem se provinile na Ježíše a řekla:)

Nebyla jsem vůči Tobě na okamžik necitelná?

zrodil jsem tě, dal jsem zrak tvému intelektu, abys Mi rozuměla, viděla Mě a viděla všechny tyto neviditelné věci; kapkami myrhy jsem otevřel tvé ucho, abys naslouchala jako učedník, a vybavil jsem tě řečí; postavil jsem tvé nohy na cestu, po níž jsem chtěl, abys kráčela, doprovázená knížetem z nejvyššího řádu Archandělů; nabídl jsem ti nápoj ze Svého Kalicha; bude tedy s tebou Má Ruka jednat tvrdě? nabídla jsi Mi svůj život jako smír za vzpouru a rozdělení Mé Církve; dojala Mě tvá horlivost a tvůj zájem o Můj Dům; Já jsem rád, že jsem tě místo toho neslyšel říkat:

„opusť toto místo, neboť Tvé Oči jsou příliš čisté na to, aby se dívaly na to, co vidíš, nechej je jejich osudu a nedotýkej se tam ničeho nečistého…“

byl jsem prostě v úžasu nad tvou odvahou, a dal jsem z tebe vyšlehnout ohni; otevřel jsem tvá ústa…

milovaná, jednou jsem ti řekl, že Mě hluboce dojímá každá ušlechtilá snaha Mých tvorů o obnovu Mého vratkého Domu; neustanovil jsem tě, Má Vassulo, jen Svým hlasatelem, ale i Svou strážkyní nad Domem Západu;

když slyšíš slovo tobě dané z Mých Úst, jsi Mi zavázána slibem věrnosti a máš povinnost předávat Mé varovné slovo těm, k nimž tě posílám; kdybys jim odmítla předat Mé slovo, volal bych tě k odpovědnosti; když jim však předáš Mé slovo a oni nelitují, zemřou pro svůj hřích, ale ty vyjdeš nedotčena, nebudeš za to volána k odpovědnosti ani nezemřeš;

neustanovil jsem tě pouze přímluvkyní Domu Východu, ale i Domu Západu; když slyšíš, jak planu hněvem pro jejich neústupnost, která je drží oddělené, a tím ve hříchu, máš se za ně přimlouvat, jak to děláš; Má Královská Autorita pak bude s Mým Domem jednat mírně; ale co se týká pyšných, kteří se nebudou kát, ty vytrhnu i s kořeny a na jejich místo zasadím ponížené; je o Mně známo, že svrhuji pyšné; pýcha se nezrodila ze Mě, ale z ďábla…

proto buď bohatá v chudobě a zavlažuj tuto vyprahlou zemi Mými proroctvími, která ti dávám; ten, kdo zavlažuje, bude zavlažen Samotným Králem; Sám Král ti pak vzdá hold a osloví tě ve verších a písní; naplní tvá ústa medem a budeš pro Něho mluvit k národům;

budu k tobě milostivý, dám ti víc ze Svého přátelství; buď šťastná, dcero; tvůj Král ti prokázal přízeň, oblékl tě do brokátu a navoněl tě ve Své Přítomnosti, zatímco se myrha line z Jeho oděvu; uvedl tě do Svého paláce a zjednal ti přístup do Své svatební komnaty; říkám ti, dcero: budu s tebou ve Svém Domě dál postupovat krok za krokem; Já a ty, společně, doprovázeni všemi řády knížat nejvyšších kůrů nebe, vstoupíme do Mé Svatyně, zatímco Má Přítomnost k nim přijde jako svítání; tak si nehraj se srpem, ale drž ho pevně a obratně a sklízej, Vassiliki, sklízej! sklízej tam, kde ti prsty Mých andělů ukazují, že máš sklízet, a dostane se ti odměny ctnosti;

dej svému Králi tolik, kolik On dal tobě…

Já jsem jenom závan větru,
jak Ti mohu dát tolik,
kolik jsi Ty dal mně?
Dal jsi mi Život!

Nikdy, nikdy, nikdy, nikdy
Ti nebudu moci dát
ani špetku toho,
co jsi Ty ve Své milostivé blahosklonnosti
dal mně!

vím… ale dej Mi tolik, kolik ti tvé možnosti dovolí; odevzdej Mi všechno, co přichází ode Mě a je dobré, a obětuj Mi to;

(Pochopila jsem, že mně náš Pán žádá, abych nabídla své služby nejen Jemu, ale abych též byla k dispozici ostatním, vycházela jim vstříc, abych sloužila lidstvu a pomáhala lidem, jak jen mohu. Sloužit „bližnímu“, pěstovat ctnosti a nenechávat si nic pro sebe.)

ano, dávej! dávej těm, kdo od tebe očekávají, vydávej svědectví o Mém Dobrém Díle a Já budu s tebou; a jak ti Můj Otec nedávno řekl, říkám ti též: „i kdyby se nad tebou zavřely rokle, přikryly tě černé mraky a zasypaly tě hromady hlíny, ujišťuji tě, že budu s tebou a projdeš tím bez úhony;“ pamatuj: mezi Mnou a tebou není žádná hranice; Já jsem vždy s tebou, Má milovaná; ic