6. října 1999
Pozvedám svou duši k Pánu,
abych pronikla do hlubin svého Otce
a zakusila Jeho Sladkost.
Mé srdce je však příliš malé na to,
aby plně pochopilo Toho,
kdo zahrnuje všechno bytí,
a je ještě menší, když se pokouší
pochopit, jak On, který přesahuje
všechny věky a všechno,
On, který je zapečetěný a nedostupný,
se pro mě stává odpečetěným
a dostupným, proniknutelným.
Ve Své Dokonalé Dobrotě
mi dovoluje zakusit Svou Sladkost tím,
že v mé duši září Jeho Navštívení.
Nejvznešenější Zázraku Zázraků,
miluji Tě, prosím, mluv ke mně…
ach, Vassulo, jsem Svou podstatou neviditelný, a přesto Se dávám poznat těm, kterým jsem Se rozhodl dát poznat; už jsi Mě někdy uchopila svou rukou?
Ano…
jak jsi uchopila svého Boha?
Zalíbilo se Ti dát mi vidění,
v němž jsem uchopila Tvou Ruku,
přesněji Tvou levou Ruku.
Cítila jsem Tvé Prsty a celá Tvá Ruka,
dá se říct, je rukou šlechtice,
jemná a s dlouhými prsty.
Pak jsem Tě uchopila ještě jinak,
můj Milovaný,
uchopila jsem Tvou Přítomnost,
uchopila jsem Tě, abych Tě vlastnila.
Čerpala jsem Tvou Milost
skrze svou velkou ubohost,
a Ty, Milovníku lidstva,
Milosrdenství nade vše chápání,
jsi ke mně přistoupil
a nabídl ses mi.
ano, neboť jsi Mě viděla ne svýma tělesnýma očima, ale očima svého srdce, a uchopila jsi Mě neviditelným způsobem…
Duch, který je tvým Učitelem a tvou Lampou, tě pozvedá do Mých Nebeských Nádvoří, abys kontemplovala, co oko nevidělo, a slyšela, co ucho neslyšelo; Já jsem tvá rodina; tak se spolehni na Mou Sílu;
udělal jsem tě Naší spoludědičkou, účastnicí Boha v Duchu Svatém; to platí stejně pro všechny, kdo odumřeli sobě a spojili se s Námi, a tak se v této božské jednotě lásky stali spoludědici skrze Ducha Svatého;
jak už jsem ti mnohokrát řekl, ve Své bezmezné lásce jsem tě nazval Paraskevi1 a Svým pravým hlasatelem, a to jen skrze milost; a stejně jako v dobách tvých předchůdců jsem ti dal duchovní dar, dar prorokování; nařídil jsem ti mluvit v Mém Jménu a hlásat beze strachu a jasně všechno, čemu tě učím; zapálil jsem tvou duši, aby šla kupředu, svědčila s nadšením a zapalovala další srdce, aby Mě poznala; Duch Svatý je tvým lékem a zdrojem proroctví v těchto poselstvích, ale také všech časů; je to On, kdo vás proměňuje v bohy účastí na božství;
žádná služba Mně prokázaná není lepší než přivádět duše zpět ke Mně; neztrácej důvěru, protože sama tato služba je božským znamením, že ty sama ji nejsi schopna vykonat, pokud by se tak nedělo skrze Ducha Svatého; právě tak se projevuje milost Svatého Ducha; jedině On ti dává možnost přivádět duše ke Mně;
přišel jsem k tobě opakovaně, Má tak milovaná, nejen jako psaná slova, ale jako Moc a jako Duch Svatý v celém Našem Božství, projevil jsem se jako vždy přítomný a jako Jeden v Božském sjednocení Naší Jednoty; což jsem tě opustil, když ses na Syrosu všude setkala s velkou opozicí?2 tím ses pro ostatní ostrovy Kyklád stala velkým příkladem Mé Moci; který tvor by na sebe sám mohl vložit Mou Svatost a Mou Moc?
Já Sám jsem trpěl od Svých Vlastních krajanů,3 tak proč tě překvapuje, že ty, která přicházíš ode Mě, trpíš stejným zacházením? snášej to trpělivě, jako Já jsem to trpělivě snášel;
milovaná, tělo Mého Těla, kosti Mé Kosti, nevidíš všechny útěchy, které ti dávám? Má návštěva u tebe není jednodenní návštěvou; Má návštěva u tebe je věčná;4 pokud jsi na to zapomněla, podívej se znovu na stezku, kterou pro tebe připravil Můj Otec: pokládal safíry na safíry, aby tvé nohy kráčely jen po ctnostech; zůstaň pevná a nekolísej; žádný člověk nebude s to zničit Mou pevnost;5 žiji v této pevnosti a nikdo nebude schopný rozbořit Můj příbytek; máš Mé slovo… Já půjdu napřed a ty Mě budeš následovat; kde je Duch, tam je svoboda a moc;
dnes svět nemá oči pro nebeské věci, proto je tolik nedůvěry mezi národy a už žádná svoboda; svět věří v to, co vidí, ale tyto věci trvají jen dočasně; jdi, Má Vassulo, a řekni tomuto rozpadajícímu se světu všechno o oněch věcech, které jsou neviditelné, ale věčné; vyzařuj Mou Slávu, toto světlo je třeba umístit na střechy, takové nesmírné světlo přichází jedině ode Mě; Má Slova daná tobě jsou jako lampa, která svítí na cestu temnotou; ty, která neseš Mé Slovo, sviť v této temnotě;
Můj jas nikdy nehasne; je správné říkat, že Bůh je Oheň, nebo když říkáš, že to je Oheň Svatého Ducha; skutečně to můžeš přirovnat k fyzickému ohni, který zapaluje všechno a projde každým otvorem; čehokoli se dotkne, to vzplane; Oheň Boží je Oheň Lásky a ty, Má Vassulo, jsi ho nebyla ušetřena; vidíš, jak tě stravuje? vždyť který tvor, kdyby ho nestravovala Láska, by Nám mohl psát modlitby jako náboženskou poezii?
když tě Duch Svatý označil Svým žhoucím křestním polibkem, zapálil tě, pronikl tvou inteligenci a tříbil tvou duši Svým Božským Ohněm; jako se kámen mění v diamant, což je čistý uhlík v krystalické formě vzniklé mimořádným žárem, tak také Oheň Svatého Ducha očišťuje duše, aby se staly křišťálově jasnými a čistými jako diamanty; tato činnost Ducha Svatého se neobejde bez utrpení; ten, koho se zmocní Jeho plameny lásky, trpí jako by byl zapálený ohněm, ale také láskou; když se tě zmocnil Oheň skrz naskrz, zmítal tebou, proměňoval tě z kamene v diamant, to tě Duch Svatý ve Své láskyplné činnosti připravuje na setkání s Bohem; nečetla jsi: „blahoslavení čistého srdce, oni budou vidět Boha?“ když jednou uvidíš Boha, jak říká Písmo, tvá duše bude volat:
„má Radosti! jak správné je milovat Tě!“
a okamžitě Nás uchopíš a budeš Nás vlastnit… a Já sestoupím z oblaků, abych tě pozvedl a nesl na Svých Křídlech k nebesům; a jako průvodce ti oznámím historii věcí, které jsou neviditelné oku a nedostupné na dotek; ukážu ti nejen Svůj Slavný Trůn, z něhož vládnu, ale že i ty, blízko Mě, můžeš vládnout s Námi; ic
