17. prosince 1997

Každé tělo k Tobě musí přijít
se všemi svými hříchy.
I když nás naše viny zmáhají,
Ty je zahlazuješ.

Šťastný je člověk, kterého si volíš,
aby přebýval ve Tvých Nádvořích.
Naplň nás dobry Svého domu,
Svého Svatého Chrámu.1

Má Vassulo, dovol Mi, abych použil tvých uší, abys Mě slyšela; dovol Mi, abych použil tvé ruky, abys zapsala Mé výroky; pak Mi dovol použít tvé mysli, abych ji naplnil Svým Poznáním a abych celou tvou bytost naplnil poučením, které vychází z Moudrosti; přijmi všechny Mé nabídky, Má milovaná přítelkyně, a budeš pokračovat tempem, které jsem ti určil;

Má Vassulo, chci tomuto i budoucím pokolením zanechat trvalou památku na Své Milosrdenství; nedostalo by se ti žádného z těchto Bohatství, která pocházejí z pokladnice Mého Srdce, protože na začátku, když tě Milovník lidstva povolal, jsi vůbec nic nevěděla, jelikož celé tvé tělo tehdy vězelo v temnotě; ale protože Já jsem Pánem svatých, nejsem o nic méně Pánem ubožáků; pohlédl jsem na tebe a zamiloval jsem si tě… Já jsem proslulý Svým Milosrdenstvím a něhou Svého Srdce; Já jsem proslulý slabostí, kterou mám k dětem;

raduj se tedy, dcero, že tvůj Král sestoupil ze Svého Trůnu, aby tvé duši dal trojí polibek vzkříšení; tvá duše, opojená sladkostí Mých polibků, Mi nyní zpívá chvály a oslavuje svého Milovníka; už tehdy jsem věděl, že když na tebe vrhnu jen jeden Svůj pohled, okamžitě obměkčím zatvrzelost tvé svévole a roztříštím krunýř kolem tvého srdce, a tak jsem to udělal… ach, co bych neudělal pro tak křehkou duši, abych ji dovedl k úplnému duchovnímu spojení s Mým Božstvím a učinil ji jedním duchem se Mnou!

uložil jsem ti, Má milovaná, abys v sobě postavila svatý chrám, oltář ve městě, kde bychom My2 postavili Svůj stan, kopii toho nejsvětějšího svatostánku, který jsme připravili od počátku, a tys tak učinila, malá věrná přítelkyně; proto mohla Moudrost pomoci tobě a skrze tebe tisícům jiných duší; tímto Božským Dílem vychovala Moudrost tebe a mnoho jiných a uvedla je na obdivuhodnou cestu; toto Dílo je důkazem Mé překypující Lásky;

Ó, požehnané a milostmi překypující
Srdce Ježíšovo, Božská Dobrotivosti,
Ty, který Svým jediným pohledem
svrhuješ krále a království,
opájíš velká i malá města,
Tvá opojná láska přivádí
srdce k šílenství,
činí je otroky lásky
a navždy zamilované
do Tvého Božství.

Tvé Oči, můj Pane,
jsou Rajskou Zahradou,
dokonale krásnou,
Tvé Srdce je jako
nekonečný svět milosti v Milosti,
celé Tvé Bytí jako věž ze slonoviny
se třpytivými drahokamy
zasazenými do jejich stěn.

Věčné Světlo,
Tvé dvě Přirozenosti
jsou tepem našich srdcí.

Ó, Bože! Zjišťuji, že nestačím na to,
abych dala dohromady
jediné srozumitelné slovo,
které by mohlo dostatečně popsat
takovou Svrchovanost a Slávu,
jakou je Sláva Mého Pána.

ach, Vassulo, Mé potěšení! byl jsem rozhodnut uchvátit tě, abys sdílela Mé Království! tato Láska, tato žízeň, kterou mám po duších, hoří v Mém Srdci; láska Mě vedla na Kříž, aniž jsem bral zřetel na jeho hanbu; má Láska tě vede nyní, pokolení, a volá jednoho z vašich nejneschopnějších tvorů, který nejen postrádal znalost Písma, ale také znalost Mé Vůle; tehdy to bylo pohoršením v očích Mých svatých a andělů; to, že jsem povolal ze smrti tak ubohou duši a pozdvihl ji k Mému Božskému Srdci, že jsem ji přivedl do Mých královských nádvoří, to je znamení, které bys nemělo přehlížet; je to znamení pro vás ostatní, abyste rostli v důvěře a poznali, že volám každou duši, aby zanechala svého nynějšího zlého jednání a celým srdcem se obrátila ke Mně, a tak měla rovněž podíl na Mé Slávě;

pojď, Má milovaná, Já, Ježíš, tě miluji;


2 Nejsvětější Trojice.