2. června 1987
pojď, dcero, spočiň ve Mně; pokoj tobě;
spoj tyto tyče;
abyste se sjednotili, musíte se všichni sklonit; musíte být všichni ochotní se sklonit tím, že se stanete poddajnými;
(Pochopila jsem. Dal mi zřetelnou a jednoduchou vizi tří železných prutů.Byly vzpřímené, blízko u sebe. Řekl: „Jak by se mohly jejich hlavy1 setkat, pokud se všechny neohnou?“ Později jsem šla ven. Čím více jsem na tu vizi myslela, tím víc mě to dusilo, rostlo to přede mnou jako „hora“, kterou nemohu překonat…)
Ježíši?
Já jsem, odvahu! vstaň, žačko! vzhůru! zvedni Můj Kříž, milovaná! nahoru! nebuď smutná; spolu… společně…
Má Vassulo, budeme se namáhat společně, opři se o Mne, když jsi unavená a nech Mne opřít se o tebe, když jsem unavený;
setkávej se se Mnou, nech Mne naplnit Mé touhy, buď jako měkký vosk a dovol Mé Ruce, aby do tebe vtiskla Má slova; buď poddajná, neboj se! miluji tě, milovaná; Ó, pojď! Láska ti neublíží;
(Tohoto úkolu se bojím.)
pojď, pomodleme se:
„Ó, Otče,
buď se mnou až do konce,
jsem slabá;
dej mi Svou Sílu,
abych Tě mohla oslavit;
amen;“
milovaná, pojď, zanech svých obav a naslouchej Mi; buď k dispozici svému Bohu; chci sjednotit Svou Církev;
Vassulo, připravoval jsem tě k tomu, abys Mě přijala; milovaná, odvahu!
Potřebuji Tvou odvahu, nemám žádnou.
budu tě povzbuzovat a posílím tvou lásku ke Mně, všechno k Mé Slávě;
Vassulo, ochotně zapiš Má slova, čerpej ze Mě; nehledej své pohodlí, buď chudá, buď jako Já, když jsem žil v těle na zemi; buď obyčejná,2 abychom oba cítili tu odlišnost a tu velikost těch, kdo Mě bičují, dovol Mi pocítit ten rozdíl! čerpej z Mého Srdce a zkrášluj Mou Církev; čerpej z Mého Srdce a porozumíš, Má holčičko;
(Myslím, že tady jsem si začala uvědomovat, jaký mě čeká úkol, a proto jsem se začala bát. Ježíš začíná řešit Církev…)
3. června 1987
(Zase mě během psaní napadli démoni. Byli jako kočky, které mi skáčou na záda. Měla jsem toho už „plné zuby“. Vypadalo to, jako by se „vyrojilo celé peklo“. Už jsem toho začínala mít dost, tak jsem jednomu z nich řekla: „Ve jménu Ježíše Krista odejdi a buď vržen do ohně!“ Odešel. Bylo jich několik, a já jsem jednoho po druhém poslala pryč. Ježíš mi řekl: „Pros v Mém Jménu a stane se, ale musíš o to prosit s vírou; pracuj tímto způsobem, modli se a pros, modli se v Mém Jménu; pracuj v Mém Jménu, pros v Mém Jménu, oživ Mé Jméno; buď Mým odrazem, buď se Mnou sjednocena, pozvedni ke Mně hlavu, věř v to, oč prosíš;“
Ježíš mi řekl, že démoni se mne bojí, že jsem pro ně hrozbou. Později jsem pochopila, kde jsem byla. Cítila jsem své nohy v lepkavém bahně a v mžiku jsem si uvědomila, že tak to vypadá v pekle. Byl to jen okamžik. Poté jsem pochopila, proč jsem dnes byla tolikrát vyrušena při psaní. Když jsem se na to Ježíše ptala, řekl mi: „Kde jinde by to mohlo být?“ Společně jsme procházeli kolem bran pekla3 uzdravovali jsme duše a vysvobozovali jsme je z tohoto místa, od Satanových bran. „Vassulo, dovol Mi používat tě i tímto způsobem; to je také část tvé práce;“)