29. ledna 1987

Já jsem Jahve tvůj Nebeský Otec, Stvořitel nebe a země; dcero, maličká, Má nejdražší, miluji tě; naplň Mé poselství, neboj se, Já jsem neustále s tebou; jdi a hlásej Mé Slovo a předej Mé poselství všem lidem; neboj se, otevřu tvá ústa k modlitbě, naplním tě duchem porozumění; budeš se namáhat dnem i nocí, ale nebude to nadarmo; přijímej Má poselství, milovaná; budeš kráčet se Mnou; Já budu tvým průvodcem; nedělej si starosti, protože Já v pravý čas zajistím vše, co bude třeba;

(Později mluvil Ježíš.)

to jsem Já, Ježíš, pojď Vassulo; všechna poselství jsou od Mého Otce a ode Mě; naplň Má Slova; neboj se; Já zůstanu s tebou; Já tě budu učit; Já budu tvým dědictvím; pojď, kráčejme společně;

následuj Mě, milovaná, Já jsem Ježíš Kristus;

způsobila bys Mi bolest, dcero, kdybys Mě opustila; Láska, kterou Mi nabízíš, Mi působí radost; nechápeš to? pochop, že když bys Mě opustila, tak bych byl urážen, Vassulo; Já, Ježíš, jsem tě učil Mě milovat;

Ježíši, je nějaký důkaz, že toto všechno je od Tebe?

podívej se na sebe, ty jsi ten důkaz; ty jsi důkaz Mé lásky;

pozvedl jsem tě z nicoty, abys byla se Mnou, tak pojď ke svému Utěšiteli, přistup ke Mně a neboj se Mě; Budu tě formovat, abys přiváděla nazpět Mé syny a Mé dcery, kteří se vzdálili; adoptuji mnohé z těch, kteří nesli Mé Jméno, ale opustili Mě, stejně jako se nyní ujímám tebe; tak se vrhni do Mého Srdce; Vassulo, pokaždé, když cítím tvé srdce, nalézám příjemné místo, na které mohu položit Svou hlavu a spočinout; cítím, že se na tebe mohu spolehnout, že Mi nabízíš spočinutí; Já, Ježíš, tě miluji; pamatuj si, že tvá soužení jsou také Mými; dnes se o Mě opři a nabídni Mi všechnu svoji lásku; potřebuji útěchu;

(Byla jsem ohromena, že Ježíš chtěl útěchu ode mě.)

Jak Tě mohu utěšit, Pane?

tak, že Mne necháš odpočívat na tom příjemném místě; dnes budu znovu zraněn někým, koho miluji; naplň Mě svou útěchou….

Co bych mohla udělat, abych Tě utěšila Pane?

dovol Mi, abych na tebe znovu vložil Svůj Kříž; ulehči Mi, dej Mi spočinout; chci, abys ho pro Mě nesla, protože ti důvěřuji. Ó, dcero, už Mě nikdy neodmítej jako tehdy!¹

Odpusť Mi. Cítila jsem se tak nehodná, že jsem měla nutkání zavolat Tvého služebníka a Tebe odmítnout. Už to neudělám.

Ó, dcero, Já vím, ale cožpak jsem za vás za všechny nepoložil Svůj život? teď Mě poslouchej, Já ti svěřuji Svůj Kříž; brzy poznáš, jak těžký je Můj Kříž; později se vrátím, abych ti ulevil; tímto způsobem budeme ty a Já společně pracovat; takto si budeme vzájemně pomáhat;