27. listopadu 1986
(Pochybnosti! Pochybnosti a zase pochybnosti!)
Chvěje se mi srdce a krátí se mi dech, zachvátila mě naprostá hrůza. Jestli je všechno toto omyl, pak jsem ten největší ubožák. Mé srdce jímá děs. Ach, a ďábel se vysmívá mému strachu… můj Bože! můj Bože, dej mi znamení! Jsem kořistí ďábla?
pokoj tobě! Já jsem Jahve a Já vládnu nebesům i zemi; Já jsem Nejvyšší; opři se o Mě, protože tě miluji; zde1, vezmi do ruky kříž;2 chápeš?3 sevřel jsem tvoje prsty; miluji tě; nyní uvolním tvou ruku; vnímej, jak tě miluji, dcero, a důvěřuj Mi; jdi v pokoji;
(„Bůh znovu promluvil k Mojžíšovi: ‚Vlož si ruku za ňadra.‘ Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl byla malomocná, bílá jako sníh. Tu poručil: ‚Dej ruku zpět za ňadra. ‘Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo.“(Ex 4,7)).
28. listopadu 1986
(Ztratila jsem veškerou odvahu. O nic z toho, co se mi děje, jsem se neprosila. Proč by se mělo něco takového dít? Co jsem komu udělala?)
dcero? nikdy si nenech brát lidmi odvahu;
Nikdo není na mé straně, nikdo mi nevěří. Zbláznila jsem se? Proč mě obviňují? Je to proto, že ke mně mluvíš?
podívej se na Mě;4 buď šťastná! raduj se, protože Já jsem po tvém boku; buď šťastná, protože Já jsem ti nablízku; Já, Ježíš Kristus, s tebou budu vždycky; raduj se! dal jsem ti tento dar být se Mnou a mluvit se Mnou tímto způsobem a věř Mi, dcero, když ti říkám, že není mnoho těch, kdo mají tento dar, ačkoliv je nespočet těch, kdo by si dar, který máš ty, přáli; tak se raduj! buď šťastná;
