27. listopadu 1986

(Pochybnosti! Pochybnosti a zase pochybnosti!)

Chvěje se mi srdce a krátí se mi dech, zachvátila mě naprostá hrůza. Jestli je všechno toto omyl, pak jsem ten největší ubožák. Mé srdce jímá děs. Ach, a ďábel se vysmívá mému strachu… můj Bože! můj Bože, dej mi znamení! Jsem kořistí ďábla?

pokoj tobě! Já jsem Jahve a Já vládnu nebesům i zemi; Já jsem Nejvyšší; opři se o Mě, protože tě miluji; zde1, vezmi do ruky kříž;2 chápeš?3, sevřel jsem tvoje prsty; miluji tě; nyní uvolním tvou ruku; vnímej, jak tě miluji, dcero, a důvěřuj Mi; jdi v pokoji;

(„Bůh znovu promluvil k Mojžíšovi: ‚Vlož si ruku za ňadra.‘ Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl byla malomocná, bílá jako sníh. Tu poručil: ‚Dej ruku zpět za ňadra. ‘Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo.“(Ex 4,7)).

28. listopadu 1986

(Ztratila jsem veškerou odvahu. O nic z toho, co se mi děje, jsem se neprosila. Proč by se mělo něco takového dít? Co jsem komu udělala?)

dcero? nikdy si nenech brát lidmi odvahu;

Nikdo není na mé straně, nikdo mi nevěří. Zbláznila jsem se? Proč mě obviňují? Je to proto, že ke mně mluvíš?

podívej se na Mě.4 buď šťastná! raduj se, protože Já jsem po tvém boku; buď šťastná, protože Já jsem ti nablízku; Já, Ježíš Kristus, s tebou budu vždycky; raduj se! dal jsem ti tento dar být se Mnou a mluvit se Mnou tímto způsobem a věř Mi, dcero, když ti říkám, že není mnoho těch, kdo mají tento dar, ačkoliv je nezpočet těch, kdo by si dar, který máš ty, přáli; tak se raduj! buď šťastná;

1 Bůh se mi chystal dát znamení.

2 Vzala jsem do ruky, kterou píši, kříž, který ležel na stole.

3 Moje ruka se tak sevřela, že jsem nemohla pustit kříž ani tužku a ani jsem nemohla zvednout z papíru svou ruku. Ale když Bůh řekl: „Nyní uvolním tvou ruku.”, Má dlaň se otevřela.

4 Pohlédla jsem na Ježíše. Jeho laskavý pohled, který se nedá s ničím srovnat, byl plný soucitu.