27. 11. 1986
(Pochybnosti! Pochybnosti a zase pochybnosti!)
Moje srdce se chvěje a tají se mi dech. Naplňuje mě zděšení. Jestli se v tomto všem mýlím, pak jsem ten největší ubožák. Děs plní moje srdce. Ach, a ďábel se směje mému strachu … můj Bože! Můj Bože, dej mi znamení! Jsem snad kořistí zlého?
Pokoj tobě! Já jsem Jahve a Já řídím nebe a zemi. Já jsem Nejvyšší. Opři se o Mě, protože tě miluji. Zde,1 drž kříž ve své ruce.2
Podívej,3 sevřel jsem tvoje prsty.
Miluji tě. Teď povolím tvou ruku. Pociťuj Moji lásku, dcero a důvěřuj Mi. Jdi v pokoji.
(„Bůh znovu promluvil k Mojžíšovi: ‚Vlož si ruku za ňadra.‚ Vložil tedy ruku za ňadra. Když ruku vytáhl byla malomocná, bílá jako sníh. Tu poručil: ‚Dej ruku zpět za ňadra.‚ Dal ruku zpět za ňadra. Když ji ze záňadří vytáhl, byla opět jako ostatní tělo.“( Exodus 4,7))
28. 11. 1986
(Cítím se úplně bez odvahy. Nežádala jsem, aby se mi všechno toto stalo. Proč by to mělo být právě takto? Co jsem udělala?)
Dcero? Ať ti člověk nikdy nebere odvahu.
Nikdo není na mé straně, nikdo mi nevěří. Zbláznila jsem se? Proč mě obviňují proto, že ke mně mluvíš?
Podívej se na Mě.4 Buď šťastná! Raduj se, protože Já jsem vedle tebe. Buď šťastná, protože Já jsem ti nablízku. Já, Ježíš Kristus, budu s tebou vždycky. Raduj se! Dal jsem ti tento dar, že Mě dosahuješ a mluvíš se Mnou tímto způsobem a věř Mi, dcero, když ti řeknu, že jen několik málo osob má tento dar, ačkoliv bezpočet by si ho přálo. Tak se raduj! Buď šťastná.
1 Bůh se chystal dát mi znamení
2 vzala jsem do ruky, kterou píši, kříž, ležící na stole
3 Moje ruka byla tak strnulá, že jsem nemohla pustit ani kříž, ani pero, ani jsem nemohla ruku nadzvednout ze stránky. Ale když řekl: „Teď uvolním tvoji ruku“, mé prsty se otevřely.
4 Pohlédla jsem na Ježíšovu milující Tvář. Jeho výraz byl plný soucitu.
