2. prosince 1986

pokoj tobě; Já, Jahve, jsem u tebe; Já jsem ti vždycky nablízku; sleduji lidi a naříkám nad jejich vyprahlostí;1 pojď, spoléhej na Mne, ještě nepřišel ten správný čas, zatím buď pozorná a bdělá;

Jak k tomu došlo, že mi byl dán tento dar? Prostě jsi se najednou rozhodl, můj Pane?

odpovím na tvoji otázku: dal jsem ti tento dar kdykoliv a kdekoliv se se Mnou setkat tímto způsobem; jsem to , kdo tě povolal; Já, Bůh, jsem tě znal nejenom dávno předtím než ses narodila, ale i předtím, než jsi byla utvářena v lůně tvé matky; milovaná, znal jsem tě a ty jsi Moje; vybral jsem si tě, aby ses stala Mým poslem; máš nést Má Poselství; vybral jsem si tě, protože to byla Má vůle;

Já jsem tě sledoval, jak rosteš, ale ty, tys nevypadala, že by sis byla vědoma Mé přítomnosti; zdálo se, že jsi na Mě zapomněla; když jsem se díval, jak se vzdaluješ, tak jsem tě zavolal, protože nastala ta chvíle; měl jsem radost, protože jsi uslyšela Můj Hlas, přestože se zdálo, že jsi na Mě zapomněla; chtěl jsem, abys Mě milovala; chtěl jsem, abys pochopila, jak moc tě miluji; pochop, že Já, Bůh, vždy dosáhnu Svých cílů;

když jsem se ti poprvé zjevil, uchopil jsem tě tak, aby jsi pozvedla hlavu a podívala se na Toho, kdo stojí před tebou; když jsi zvedla hlavu, tak jsem se ti podíval do očí a viděl jsem, jak nemilovaná ses cítila;2 Já, Bůh, jsem s tebou měl nesmírný soucit, když jsem tě viděl tak zuboženou; dcero, pozvedl jsem tě k Sobě a uzdravil tvoji vinu; chtěl jsem, abys Mě poznala, protože Já jsem tvůj Vykupitel, který tě miluje; uzdravil jsem tě a požehnal ti; rozepnul jsem Svůj plášť a zeptal jsem se tě, jestli jsi ochotná ho se Mnou sdílet; zeptal jsem se, jestli Mě chceš následovat a ty jsi odpověděla, že Mě potřebuješ a že chceš být se Mnou;

Já, Jahve, jsem se zaradoval, když jsem slyšel, že si Mě přeješ následovat; pak jsem tě učil, jak Mě milovat, učil jsem tě, jak být se Mnou a jak Mne dosáhnout; zahrnul jsem tě Svými milostmi a nechal jsem tě žít ve Svém Světle; pak jsem na tebe vylil všechna Svá díla, abys Mě mohla oslavit; Já, Bůh, jsem se tě zeptal, jestli jsi ochotna pro Mě pracovat a když jsem viděl, že ano, naplnilo Mě to radostí; říkáš, že se opakuje historie;

Ano, můj Pane. Všichni ti, kteří přijímali Tvá poselství, byli odmítáni, zesměšňováni a prohlášeni za blázny. Dnešní společnost se mi určitě vysměje! Někteří půjdou až tak daleko, že prohlásí, že jsem posedlá.

ať k tobě klidně přijdou ti, kteří se ti chtějí vysmívat, vůbec neví, jak závážná budou jejich obvinění, protože se budou vysmívat slovům, která jsem vyslovil Já; s těmito si to vyřídím později; věř Mi; znovu tě zavolám, abych ti šeptal do ucha nauku; naplním tvá ústa Svými slovy; Já, Jahve jsem tvou Silou; dám ti dost síly, abys byla schopna přemoci své odpůrce, kterých bude mnoho, Mé dítě;3 ale Já tě budu chránit Svým štítem; nikdo ti nebude moci ublížit;

ať Mi naslouchají ti, kdo mají uši; ať Mě vidí ti, kdo mají oči a poznají Mě; ať ti, kdo neuzavřeli svá srdce pochopí, že Já, Jahve, nabízím všem národům Svou zachraňující pomoc; zůstaň Mi nablízku, dcero, Já, Bůh, tě miluji;


1 Zde jsem si říkala, kdy Bůh zveřejní Svá Poselství.

2 Nikdy jsem nevěřila, že by Bůh mohl milovat někoho, jako jsem já, někoho, kdo se nikdy nemodlil a nepraktikoval své náboženství. Vždycky jsem si myslela, že Bůh miluje pouze ty, kdo milují Jeho.

3 Když Bůh říkal tato slova, Jeho hlas se najednou změnil, byl VELMI smutný. Zněl jako hlas otce, který musí poslat svého syna do války.