19. 9. 1986

Pokoj tobě. Já jsem Pokoj. Nevzdorujte Mi. Vy všichni, kdo máte uši, naslouchejte Mým voláním. Proč, proč jste Mě opustili? Já, který vás tolik miluji. Proč je vás jen několik, kteří na Mě pamatujete? Cožpak jsem vás Já, Bůh, nestvořil? Cožpak jsem vás nemiloval, s láskou neopatroval a nežehnal vám? Cožpak vás přemohly fantazie? To je to, co tvrdíte? Necítili jste Mě? Očistěte se, protože Já jsem ve vás. Copak se, milovaní, třesete a padáte, jako listí na podzim? Děti, děti, vraťte se ke Mně. Naplňte Má Svatá Místa a potěšte Mě.

Drahý Otče v Nebi, co když nebudou naslouchat?

Každý člověk má uši. Měli by vědět, proč jsem je stvořil. Dal jsem jim oči, aby rozlišovali mezi tmou a světlem.

Rozmnož Moje štěstí, dcero, tím, že budeš mít ke Mně lásku. Uvítej Mě ve svých modlitbách. Já jsem tvůj Nebeský Otec, Bůh Všemohoucí. Čti Moje Slovo. Spoléhej se na ně.

21. 9. 1986

(Znovu pochybnosti zda Bůh ke mně může mluvit. Tentokrát promluvil Ježíš.)

Sláva Bohu.

To jsi ty Danieli?

Proč, proč Daniel?

Daniel je ten, který stále oslavuje Boha.

Jsi si tak jistá, že jen Daniel oslavuje Boha?

(Teď jsem pochopila a usmála jsem se.)

Proč pochybuješ? Já jsem Ježíš Kristus, Milovaný Syn Boží. – Miluji vás všechny.