12. října 1986
pokoj tobě; Světlo tě vede, milovaná, žij v pokoji;
Chci Ti říct, že jsem se s Danielem cítila pokojně a uvolněně.
(Stýskalo se mi po mém andělovi.)
odděl se od něj, protože on je jenom Můj služebník; Já jsem tvůj Stvořitel, Všemohoucí Bůh;
Musím ti říct, že jsem se s Danielem opravdu cítila velmi pokojně a že ho miluji.
Já vím, odděl se od něj;
Jednou mi řekl: „Žádný člověk nikdy nemiloval svého anděla tak jako ty.“ Myslel to vážně?
ano, myslel; nyní se od něho odděl a buď se Mnou; opři si o Mně hlavu; vnímej, jak tě miluji; jsi Moje dcera; Já jsem tvůj Nebeský Otec a žehnám ti; jsi Moje; Já jsem Jahve a nedovolím nikomu, aby ti ublížil; vnímej Moji lásku, vnímej, jak tě miluji; naslouchej Mi:
bděl jsem nad tebou už od tvého útlého dětství; neustále jsem tě udržoval ve Své blízkosti a dělalo Mi radost se na tebe dívat; díval jsem se, jak rosteš jako polní kvítí, které jsem stvořil; Mé Srdce bylo naplňováno radostí, když jsem tě sledoval, jak žiješ v Mém Světle; byl jsem pořád s tebou; Mé poupátko začalo nabírat na květ, nastal čas, abys byla milována; dobře jsem tě znal a měl jsem z tebe radost; věděl jsem, co nosíš v srdci a žehnal jsem ti; miloval jsem číst a cítit tvé touhy ve tvém srdci; byl jsem pořád s tebou a pomáhal jsem ti růst do krásy;
viděl jsem, že jsi rozkvetla, a tak jsem tě povolal, ale ty jsi Mě neslyšela; volal jsem tě znovu, ale ty jsi Mě ignorovala; setkání s Tebou, když jsi Mě přišla občas navštívit, naplňovala Mé Srdce radostí, z těch pár okamžiků, když jsi Mě přišla navštívit,1 jsem byl přešťastný! Já jsem věděl, že jsi Moje, ale vypadalo to, že jsi na Mě zapomněla; už jsi vůbec nevnímala, že jsem ti nablízku;
plynuly roky, tvá vůně tě opustila, tvé listoví, vystavené krutým zimním větrům, začalo opadávat, tvůj květ byl skloněn a tvé okvětní lístky ztratily svou hebkou svěžest a svou krásu; začalo tě spalovat slunce; tvé vnímání otupělo; slyš Mě, sledoval jsem tě a bylo Mi tě líto, už jsem to nemohl snášet; mnohokrát jsem za tebou přišel, vnímal jsem, jak se cítíš, ale ty jsi byla příliš daleko; nepoznávala jsi Mě; už jsi neznala Toho, kdo se k tobě skláněl, kdo tě držel a volal tě jménem;
plakal jsem, když jsem viděl, že se tvá krása vytratila, když jsem viděl, že držím ve Svém náručí zubožené dítě, žalostný pohled; při pohledu na tebe Mé Srdce propuklo v pláč, neboť jsem ještě pořád viděl ve tvých očích slabý záblesk lásky, lásky, kterou jsi ke Mně cítila, když jsi byla dítě; pozdvihl jsem tě k Sobě, tvé ručky se Mě zachytily a Mně se ulevilo, když jsem viděl, že Mě Mé dítě potřebuje; vzal jsem tě zpět domů a s veškerou Svou Láskou jsem tě uzdravil; dal jsem ti vodu, abys uhasila svou žízeň, živil jsem tě a pečoval jsem o tebe, až jsi postupně nabyla plného zdraví;
Já jsem tvůj Lékař; Já jsem tvůj Zachránce a vždy jím budu; nikdy tě neopustím; miluji tě; Já, Bůh, už nikdy nedovolím, aby ses znovu ztratila; nyní Mi dělej radost a zůstaň se Mnou; pozvedl jsem tě, milovaná; opři se o Mne, obrať se ke Mně a podívej se na Mne; Já jsem Bůh, tvůj Nebeský Otec; uvědom si, proč jsem s tebou; Já, Bůh, udělám totéž se Svými ostatními syny a dcerami, protože všichni jste Moji; nenechám je spálit sluncem, budu je chránit a obnovím je; nebudu čekat a dívat se, jak opadává jejich listí, nebudu čekat a dívat se, jak žízníte; pamatuj si, Já, Bůh, vás všechny miluji; všechny vás znovu sjednotím;
(Během tohoto poselství mi dal Bůh vizi ve chvíli, kdy popisoval stav mé duše. Kdybych v tomto stavu umřela, tak by má duše skončila na velmi temném místě. Má vize byla následující: Viděla jsem se jako malé asi šestileté dítě. Ležela jsem na pravém boku bezvládně na zemi. Byla jsem velmi hubená a neměla jsem téměř žádné vlasy, jako bych měla oholenou hlavu. To místo bylo velmi tmavé a obloha byla černá. –
Pak jsem se uslyšela. Velmi těžce jsem dýchala, jako někdo, kdo má astma. Za mnou, blízko mne, Někdo stál. Vědomí Jeho přítomnosti mi bylo útěchou. Viděla jsem, jak se ke mně sklání, pozvedá mě ze země a bere mě do Svého Náručí. Cítila jsem Jeho Nesmírnou Lásku a viděla jsem, jak to malé dítě, kterým jsem byla já, pohybuje očima, aby se podívalo doleva nahoru a spatřilo Toho, kdo jej pozvedl. Bělmo mých očí bylo žluté. Byla jsem šokována, když jsem viděla, jak velmi jsem byla nemocná! Viděla jsem, jak jsem vztáhla svou hubenou ruku a z posledních sil se chytila Jeho širokého rukávu. Okamžitě jsem ucítila nepopsatelný soucit a lásku, která vytryskla ze Srdce Svatého. Potom mě s nepopsatelnou něhou a láskou přenesl do Svého Domu. Jako strážce ze mě nikdy nespustil Oči a jako nejlaskavější matka mě vychovával. Svou Láskou mě uzdravil. )
