1. června 1986
pokoj tobě; buď dobrá; přestaň číst ty knihy;1 Bible učí Pravdě ♥ Dan
2. června 1986
pokoj, pokoj tobě; nezapomínej na Boha; od počátku konal podivuhodné věci; všechna Sláva pochází od Boha; Bůh tě připoutá k Sobě; jdi s milostí našeho Pána Ježíše Krista; úplně každý skoná, a skon se stává počátkem; jdi v pokoji Dan
6. června 1986
(Vybavila jsem si sen, který jsemměla před několika málo měsíci.)
Zdálo se mi (měla jsem vizi), že jsi mě chránil před hadem.
jak bych tě mohl opustit, když si chtěl ten had na tobě pochutnat! jdi v milosti Pána Ježíše Krista Dan
Má vize:
Seděla jsem na pohovce ve svém domě. Naproti mně, na druhé pohovce, seděla celá moje rodina. Náhle jsem uslyšela z temnějšího rohu pokoje, nalevo ode mě, nepatrný šramot a uviděla jsem, jak se z toho tmavého kouta plaz had. Byl to můj had, kterého jsem si chovala jako domácího mazlíčka. Vylezl, aby si našel potravu, protože jsem ho přestala krmit. Našel misku se třemi hrozny, které hladově spolkl, což mu nestačilo, a tak se plazil kolem pohovek do kuchyně, aby tam hledal ještě něco k snědku.
Okamžitě jsem zvedla nohy z podlahy, protože jsem dostala strach, že had vycítil, že už nejsem jeho přítel a mohl by mě napadnout. Velice jsem se bála. Vstala jsem, abych ho chytila dříve, než zaútočí na někoho z mé rodiny. Jakmile si had uvědomil, co chci udělat, tak se připravil k útoku, což mě tak vyděsilo, že jsem se chytila rukama za horní okraj skříně a přitáhla nohy k tělu. Had se vztyčil, aby na mě dosáhl, a v tu chvíli jsem uslyšela hlas. Had se hned stáhl, protože ho hlas vylekal, a odplazil se pryč.
Hned jsem se pustila skříně a běžela se podívat, kdo to byl. Uviděla jsem vysokého muže a pochopila, že je to můj strážný anděl. Zeptal se mě: „Proč se bojíš?” Odpověděla jsem: „Mám strach z hada, který se tu úplně volně pohybuje.” Anděl mi řekl: „Já ho zaženu” a šel do kuchyně. Chtěla jsem odejít, ale pak mě napadlo: „Možná bych mu měla pomoci”, a šla jsem za ním. Muž (můj anděl) doširoka otevřel kuchyňské dveře, uchopil nějakou tyč a pokoušel se s ní hada vyhnat, zatímco já jsem se snažila udělat co největší hluk. Mávala jsem rukama a dupala nohama, abych hada zastrašila. Pokaždé, když chtěl had utéct a zamířil směrem ke mně, jsem dupala, abych mu v tom zabránila. Had zpanikařil a vyrazil ze dveří ven. Jakmile byl venku, strážný anděl za ním zabouchl dveře.
Po pravé straně dveří bylo okno. Oba dva jsme se k němu hned vrhli, abychom viděli, co se s hadem stane. Plazil se po schodišti pryč, ale schodiště bylo plné lidí, kteří chodili nahoru a dolů. Had dostal strach, že ho pošlapou, a tak zamířil zpět do domu, ale dveře už byly zavřené. Hada se zmocnila naprostá panika. Velmi mrštně proklouzl přes schodiště do vstupní haly odtud širokými skleněnými dveřmi ven. Ve chvíli, kdy se had plazil přes práh skleněných dveří, se proměnil v ohromnou ošklivou ropuchu. Konečně se dostal ven, kde byl sníh a mráz. Když si lidé, kteří byli na ulici, ropuchy všimli a začali volat na poplach, tak se had, který měl podobu ropuchy, proměnil v ženu. Zlý duch byl ale odhalen, lidé ho chytili a pevně svázali řemeny. Když ho svazovali, tak jsem měla pocit, že řemeny nebyli dostatečně pevné a že jednoho dne znovu uteče.
