3. února 2016

Pane Nebes, Záruko šťastného života, Ty, který jsi sestoupil z výsosti až do našeho pokoje, abys nám připomenul Svá ustanovení a pravidla, abychom brali Tvé Slovo vážně a řídili se Jím, uč nás, abychom se Ti zasvětili poslušností Tvým ustanovením; neboť když je nám odhalován význam Tvého Slova, tak vnaší duši zazáří Světlo, které ji osvětluje, abychom plně porozuměli Tvému Slovu;

vím, že nejsi spokojen se Svým stvořením;¹

ach, Vassulo! Mé Oči jsou zalité slzami kvůli mnohým, kteří ignorují Můj Zákon Lásky, Můj Zákon Milosrdenství; jak dlouho se ještě mám dívat, jak zlo přemáhá jeden národ za druhým? chybí všeobecný mír;

řekni mi, Pane, co více mohu udělat? podpoř mě, jak jsi to vždycky dělal, pomoz mi, abych mohla dělat, co po mně žádáš;

vytrvej, Mé Dítě, ať se tvá horlivost v tobě roznítí a stane se vášní pro Můj Dům, která tě stráví svými plameny, abys šla beze strachu kupředu a připomínala každému, aby litoval, modlil se bez přestání a miloval Mne, svého Boha; všechno skončí Mým slavným Vítězstvím;

všechno, co je ve mně, touží po Tobě, přiměl jsi moji duši, aby stále toužila být s Tebou; lidé, kteří Tě neznají, Tě nemilují, netouží po Tobě a nečiní pokání; jak je někdo může obrátit?

Má Vassulo, všichni jsou od narození voláni, aby viděli Boha, svého Stvořitele! ale jen málo z nich kráčí po cestě, kterou jsem pro ně určil; když se však ode Mne k Mé hrůze oddělí, což Mi způsobuje bolest, jak Mě pak budou moci poznat a milovat Mě? neustále je volám k pokání; tento úkon očistí jejich srdce a dá jim zrodit se ve Mně; Já se spojím s jejich duší, proměním ji, aby se stala světlem; ptáš se Mne, jak je někdo může obrátit; zapomněla jsi jak? tak poslouchej! skrze modlitbu… skrze skutky lásky, skrze velké zadostiučinění, skrze obětavou lásku, za ně nabízenou! skrze Růženec! a opakovaná zvolání „Kyrie eleison“, abych na nich vykonal Své Milosrdenství, protože skrze Mou Milost budou jejich zatvrzelá srdce obměkčena…

naslouchej, drahá duše, když se ti dívám do srdce, jsem tebou uchvácen; tebou, která ses stala, skrze milost, vším, čím jsem si přál, abys byla! modli se za ty, kdo dávají přednost slávě tohoto světa a kteří se ode Mne oddělili; bojí se Mého Kříže, neboť Můj Kříž je Nástrojem, který Mne oslavil; ti, kdo odmítají obejmout Můj Kříž, se ode Mne oddělili; Já jsem Jedno s Mým Křížem! jak už jsem ti jednou řekl, když objímáš Mne, tak též objímáš Můj Kříž;

Pane! přísahala jsem, že budu dodržovat Tvůj Zákon; přesto neustále obnovuj můj život, jak ses mi zaručil Svým Slovem!

ano, budu! vždy budu řídit tvé kroky; Má Láska ti bude útěchou, Má Láska ti nebude nikdy odepřena… ano? řekni Mi to!

mám stížnost, Pane; i když je mnoho těch, kdo se obrátili skrze tato Poselství, tak tito² nedávají, ale berou, přesně jak říkáš; právě toto jsem měl na mysli, když jsem řekl: „blaze tomu, kdo dává, ne tomu, kdo bere…“ (Sk 20,35), ale oni se tak nechovají, musí odumřít svému já!
je málo těch, kdo dávají tím, že pomáhají šířit Tvé Poselství, nebo nabídnou pomocnou ruku v domech Beth Myriam, ale někteří jsou pohotoví a štědře³ pomáhají;

každý dobrý a velkorysý skutek lásky má v Mých Očích hodnotu; až přijde Můj Den, budu soudit všechny duše, odhalím všechny jejich skutky a co mají ve svých srdcích; mám zalíbení v duších, které Mi prokazují vděčnost a nezapomínají Mi děkovat nejen ve svých modlitbách, ale také skutky lásky…

to mi připomíná deset malomocných, které jsi uzdravil a pouze jeden se vrátil, aby Ti poděkoval, není to tak?

ano, četla jsi v Písmu, že když jsem byl na cestě do Jeruzaléma, čekalo na Mě deset malomocných; volali na Mě, protože se neodvažovali ke Mně přiblížit kvůli své nemoci; když jsem je uviděl, tak jsem na ně zavolal, aby se hned šli ukázat kněžím; ve svých srdcích pocítili, že budou po cestě uzdraveni; a jakmile vyrazili, byli uzdraveni; avšak žádný z nich se neobtěžoval vrátit a poděkovat Mi, až na jednoho, Samaritána, který projevil vděčnost, chválil Boha a padl Mi k Nohám…

daroval jsi lidstvu štědře tolik darů, které nejsou doceněny činnou láskou, nikdy jsi nepřestal dávat, Tvá Láska Ti nedovoluje, abys zůstal nečinný, je tak úžasná a veliká, že jsi Sám sestoupil na Zem, dal ses poznat mnoha lidem, dokonce nekřesťanům, protože Tvé Srdce stále hoří, tak nemohlo zůstat nečinné – prostě nemůžeš jinak! Tvá štědrost je tak nezměrná, že i Tvoji vlastní učedníci byli udiveni, že prokazuješ přízeň pohanům, Samaritánům, prostě každému, že i pro ně činíš zázraky, a byli pohoršeni Tvou důvěrností a přátelstvím vůči nim; pochybovali o Tobě! zpochybňovali Tvou Autoritu; prosím, ať všichni ti, které jsi uzdravil, odpoví na Tvou Dobrotu a spoléhají jen na Tebe;

Vassulo! slavný národ povstane na Východě; tento národ Mě oslaví! ano, skutečně jsem se dal též poznat nekřesťanům! tak, aby lidé mohli vidět a poznat, nazírat a pochopit, že Mé Milosrdenství je bez hranic, že je nesmírné; Má Láska je Nekonečná! „nebojte se,“ říkám jim, „neboť Já jsem Cesta, Pravda a Život;“ potom jim ukážu Svou Slávu a oni se Mě v úžasu zeptají: „mohu být i já svědkem?“ a Já odpovím: „buď svědkem, abys ukázal svou radost z tohoto setkání;“ Vassulo, nebuď smutná, když podle tebe odkládám Svůj příchod, buď trpělivá, maličká, žádná země se nezrodila za den! buď jako oliva, která vyrůstá na Mých Nádvořích; tvůj závod neskončil… dej spočinout své duši ve Mně, svém Bohu; nejsi sama; buď jedno se Mnou; my, společně?

ano, my, společně…

Já, Ježíš, ti žehnám; ic