2. března 2004
Bůh posvěcuje Své vlastní, aby je přivedl k dokonalé, mystické jednotě; přesto, jak je možné, že i když Ty, můj Bůh, konáš tolik divů a zázraků, dílo, které přesahuje vše, co by si člověk dokázal představit, tak není země v plamenech?
Bůh k nám přišel v Lesku Své Slávy, v záplavě Svého Vlastního Světla, a shlíží na nás, v planoucím majestátu, se zástupem Svých Archandělů; sestupuje tímto slavnostním způsobem – impozantní pohled – aby nás oslovil;
jakmile otevře Svá Ústa, oslnivý paprsek Světla ještě více ozáří Jeho Svatou Tvář; pak nás s planoucí touhou osloví, aby nám připomněl sílu, kterou nám poskytuje, když nám nabízí Dědictví, když nás všechny volá, abychom obdrželi dokonalost v nevýstižné jednotě s Božským;
a přesto, ó, nepopsatelná Kráso, Královská Velebnosti, k mému sluchu doléhá hlas nevěrných, kteří jsou pohřbeni v temnotě!
i přes jejich nevěrnost je na ně stále upřen Můj pohled plný Milosrdenství;
ano, slituj se nad těmi, kdo Tě urážejí a tíhnou k marnivosti všeho druhu, neboť jsou zcela polapeni v nejhlubší propasti;
„vy, nevěrní! rouhali jste se Vůli Boží a vaším duchovním plodem je Chaos!
pojďte, zvažte celý svůj život a uvidíte, co je před vámi: hniloba duše a naprostá Smrt… Hřích je Smrt!
Pane, zapisuji Tvá Slova již 19 let; Ty, můj Bože, který znáš mou ubohost, jsi mi svěřil tuto Vznešenou Ódu Lásky, tuto Ódu Vzkříšení, a od té doby jsem skoro zaživa pohlcena našimi trýzniteli, jsem pomlouvána a je mi bez příčiny spíláno;
ale Já jsem ti poskytl ochranu a zahrnul tě požehnáním… zpívej Mi žalmy a chvalozpěvy, abys uchvátila Mé Srdce; i takto malá věc je sladce vonící obětí…
již v minulosti, předtím než jsem se s Tebou setkala a poznala Tvůj Zákon, jsem lehce pocítila Tvou Spravedlnost, když jsem se vysmívala;
přesto jsi ke mně přišel, slitoval se a pozvedl mne… vdechl jsi mi život a uzdravil jsi mne; Ó, Slitovný Bože! otevři oči Svého lidu; mnoho je těch, kteří nevidí…
i kdyby se přes hory převalily vlny a skály se tavily jako vosk před Mou Tváří, tak k těm, kdo mají přede Mnou bázeň, budu stále milostivý…
patřit na Tebe, Pane, je vskutku impozantní pohled; Tvé Jméno, vznešeností Své krásy, převyšuje zemi i nebe a v mých uších zní jako Poezie; dobrořečím Tobě, svému Obhájci, zatímco spím, Ty jsi mou naléhavou Prosbou;
Tvé Slovo září do všech koutů země a kamkoliv dosáhne, křísí mrtvé; Tvá Svrchovanost je Svrchovanost věčná;
když jsem Tě viděla vystupovat z oblaků, Tvůj plášť byl posázen tisíci drahokamy; přistoupil jsi ke mně jako Ženich, který ladně sestupuje po schodišti, a s otevřenou náručí jsi ke mně promluvil:
„ty jsi Mým příbytkem, protože Já jsem tě zprostil viny; nyní budeš Mou žačkou, kterou povedu a budu učit, jak má kráčet…
budeš zpívat novou píseň k Mé poctě, abys zmařila zlé plány Mých nepřátel, kteří škodí Mé Církvi; nikdy se neboj, ani když k tobě zrovna nemluvím, když neslyšíš Můj hlas; Já jsem vždy s tebou…
budu tvojí Svítilnou, dávající světlo tvým nohám; i kdyby se na tebe valili jako lavina ti, kdo tě napadají, neboj se, neboť po tvém boku Já Jsem; opásal jsem tě Svou Silou, abys zvítězila a pozvedla Mou Církev z bahna a oslavila Mne;“
pak mi dovol, Pane, abych se ještě jednou vznesla na Tvém cherubovi a letěla k Tobě, svému Bohu, dovol mi vznášet se na křídlech větru,1 abych slyšela Hlas svého Boha, abych pozvedla Ženichův závoj a kontemplovala Jeho Sladkost a Jeho Božství; to, co budu mít před očima, bude Tvá Láska…
můj duch se už nebude neustále dychtivě dotazovat mého srdce: „jak dlouho ještě bude před tebou skrývat Svou Tvář? nebo jak dlouho tě ještě nechá čekat, než mne2 vynese do výšin, abych vystoupala do Jeho Nádvoří, kde najdu Poučení a Poznání, kde mi bude nabídnuto, abych vystoupala výš a výš, a dosáhla dalších úrovní, v jasnějším světle Porozumění a pronikala neproniknutelné plameny Božské Lásky; pronikala hlubiny Světla Samotného?“
zde bude můj duch v úžasu kontemplovat Nejpůvabnějšího, mnohem krásnějšího, než krása všech andělů dohromady3; tady Bůh dává poznat člověku Sám Sebe; v Bohu se vnější svět rozpadá, zatímco Jeho vlastní se integrují a stávají se kostí Jeho Kosti, tělem Jeho Těla, Královským Žezlem Neporušenosti…
Má myrho, Má sestro, neboj se, neboť Já jsem s tebou, abys zapsala Mé výroky; vždy ti budu pomáhat a přispěchám ti na pomoc, když se tě lidé budou ptát: „co je klíčem k poznání?“ odpověz jim takto: „můžete to nazývat Světlem poznání a milostí Ducha Svatého, který vám dává plné porozumění Mých Tajemství a Mne Samého; klíčem k poznání je rozlévající se záře čistého Světla, které osvěcuje ty, kdo jej užívají, aby vyjádřili celou Moji nauku nejdokonalejším způsobem;“ přesně, jak jsi to řekla, „pronikat hlubiny Světla Samotného…“ proto ty, která jsi povolána se Mnou rozmlouvat v Mých Královských Nádvořích a zapisovat Mé výroky, které ti zjevují hlubiny skrytých tajemství, raduj se a buď šťastná! raduj se, neboť jsi byla odkojena na Mé Hrudi; sytil jsem tě božskou milostí, lékem, který uzdravuje nečistoty duše a ducha, abys Mne následovala v Mých stopách, na cestě utrpení, sebezapření, podrobení se Mé Vůli, a oddělení se pro Mne; Svým přebýváním v tobě jsem ti dal rozkvést, a když jsem tě živil na Své Hrudi, tak jsem tě proměnil a sjednotil tě se Mnou; tak se přestaň cítit ohrožená, Já jsem s tebou;
Můj anděli, z tvé nicotnosti jsem stvořil proroka; těm, kdo nepřijímají tebe nebo Má Poselství říkám, že v Soudný Den prokážu více milosrdenství Sodomě a Gomoře nežli těm, kdo tě odsuzují; každého, kdo k tobě přijde a bude mít tu drzost tě napadnout, dostihnu a překvapím za rohem; nevšímej si přízemních lidí, jsou omezení, ale hlavně postrádají pokoru;
povedu tě k vyšším úrovním poznání a asketického života, abych ti dal pokročit; povedu tě na posvátné stezky, abys spatřila Mou slávu; chci tě povzbudit a posílit, chci tě proměnit podle Sebe… perlo ze Mne zrozená, ach, co bych pro tebe neudělal! žehnám ti… ic
Ž 18,10
