29. srpna 1998
Pane, Milostivý,
přijď ke mně!
Byla jsem spoutána pouty smrti,
ale Ty jsi Svým Majestátním způsobem
a v Nádheře sestoupil z nebe
a ve Své královské vznešenosti jsi mě osvobodil;
Měla jsem ruce, ale nebyl v nich cit,
nohy, které nechodily,
srdce, které netlouklo,
a žádný tón ke Tvé chvále
nikdy nevyšel z mého hrdla;
A přesto Ty, ve Své věrné Lásce,
Milovníku lidstva
a Ženichu všeho stvoření,
ses sklonil z výšin až sem
ke mně, nehodné, abys mě oživil
a proměnil v píseň
pro Tebe a pro Tvůj Dům;
Pohleď, co jsi učinil pro hříšnici,
aniž by ses dvakrát rozmýšlel,
že bys mohl riskovat
znevážení Svého Díla;
Oblékl ses do mě,1
abys mě mohl uvést
do Svých Nádvoří,
a s velkou radostí jsi mě učil
Svým předpisům;
Učil jsi mě, že když bojuji
na Tvé straně mám jako svůj kyj
užívat Bezúhonnost;
Ve Své Dobrotě jsi mi umožnil
proniknout do Tvých pohnutek,
abych mohla pochopit Tvé metody;
Narouboval jsi mě na Své Srdce,
gesto snoubenců,
abychom se Ty i já radovali
ve Tvé Božské Lásce;
Učil jsi mě vstoupit
do Tvé Radosti a milovat Tě,
abych když o Tobě mluvím,
mluvila o Tvé úžasné Moci
a vyprávěla o Tvé Velikosti a štědrosti.
ach, Vassulo, zpívej Mi a též buď Mou harfou;
ve Své Lásce jsem ti dal život; starostlivě bdím nad každým tvým dechem; Mé Slovo je Život; může někdo říci:
„Bůh nejednal?“
zahalil, jsem tě do světla milosti, abys byla Mou a v neustálé kontemplaci Mého Srdce;
na rozdíl od ostatních, kteří přijímají Mé Slovo jako dar, a které navštěvuji, když Já chci, jsem tobě dal jedinečný dar, že Mě můžeš zavolat, kdykoli chceš;
chápeš? dal jsem ti toto zvláštní privilegium úměrné k úkolu, který jsem ti svěřil, a velikosti břemene, které jsem na tebe vložil;
vidíš, jak jsem vše dobře uvážil, když jsem to plánoval? ne že bys ty sama byla způsobilá pro tento nejvznešenější úkol, oživit a sjednotit Můj Dům; všechny tvé kvality pocházejí z Mé štědrosti, pocházejí ode Mě; učinil jsem z tebe nádobu, uchovávající tento nesmírný poklad, která je křehká, ale tím je zřejmé, že tato nezměrná Moc nepochází od tebe, ale ode Mě, tvého Boha; Já přebývám v tobě, proto neochabuješ;
což nemám právo tě užívat, abys sloužila jako připomínka Mého Milosrdenství pro ty ostatní?
Pozval jsi mě na Svou Hostinu…
pozval jsem tě na Svou Hostinu a skrze tebe mnoho dalších…
Jsem zavázána sliby, které jsem Ti dala,
a chci Ti splácet dluh díků
a věrně pracovat pro Tvůj Dům;
vždyť jsi nejen zachránil
můj život ze smrti,
ale ve Své marnotratné Lásce
jsi mi dovolil,
abych svobodně kráčela
ve Tvé Přítomnosti
a v kteroukoli denní hodinu
se koupala ve Tvém Světle;
Připoutal jsi mě k Sobě
pouty Lásky a Přátelství,
tiskneš mě na Své Nejsvětější Srdce,
aby už žádný smrtelník
nemohl narušit tuto jednotu;
Ve Své překypující Lásce
jsi mě učinil silnou jako věž
vůči těm, kdo na mě útočí;
za bílého dne se jich zmocňuje hrůza
když zaslechnou Tvého Svatého Ducha,
mého Přítele a mou Radost…
Můj sloupe, který podpíráš Můj Kříž Jednoty, vyzařuj světlo Poznání Mé Slávy, vyzařuj do této tmy světlo Mé nesmírné štědrosti a neboj se; vlil jsem do tvých úst olej pomazání, abys mohla mluvit za Mě; buď Mým zpěvákem, vždy dobré mysli; zpívej tomuto pokolení na svých cestách po světě a spoléhej na Mou milost;
ať všichni ti, které milost povolala číst tuto Píseň Lásky a vychutnávat tuto skrytou manu, prospívají i ve svém vyhnanství;
zaručuji všem, kdo byli povoláni číst Mou Píseň Lásky s kajícím srdcem, posvěcující milosti; ať jejich srdce rozjímají o slávě Mé Vznešenosti a Mé otcovské Lásce a vidí ve Mně nejen Všemohoucího Boha, ale též Boha Dobroty, nejvíc milujícího a důvěrného Přítele; ať jejich uši slyší vzdechy a sténání Mého Srdce a znovu se ujistí o Mé Slitovnosti;
postavil jsem po tvém boku stráž,2 strážce u dveří tvého srdce, který dává pozor, aby tě žádný vetřelec neodvrátil od tvého poslání;
když mluvíš, Má lásko, vždy se drž věci; ano, opakuj všechno, co jsem řekl, ale stručně; zasazuj klenoty, které jsem ti dal, do každého srdce; ať všichni vědí, že Mé Rozmluvy jsou sladkost sama;
Já jsem s tebou; ic
