6. března 1995
(Náhle se mi Kříž zdál příliš těžký.)
Ze začátku jsi mě hýčkal, můj Pane,
a každý můj dech jsi sledoval
s mateřskou něhou.
Modeloval jsi mě, vzpomeň si, tak citlivě,
jako když se modeluje z měkké hlíny,
aniž bych někdy měla pocit,
že jsem sražena tak,
že bych nemohla začít v životě znovu.
Tak něžný byl Tvůj dotek.
Pak jsi mě obdařil
Svým Svatým Duchem, Dárcem Života,
a od toho okamžiku mé dny ubíhají
popoháněny pouhou vidinou
nádhery jejich letu.
Proč jsem dnes pošlapána bezcitnými,
kteří nemohou prohlédnout skrze svou temnotu?
Kteří žijí pod neproniknutelným závojem
a kteří musí tápavě hledat cestu,
když mají kráčet?
Slíbil jsi mi, že se jejich velikost
promění v nicotu
a jejich moudrost v prach.
Je o Tobě známo, že zachraňuješ ty,
kdo klopí zrak a nevinné.
Ví se o Tobě, že si všímáš všeho,
co se říká a dělá,
mám být neustále drcena pod Sutinami?1
Jak moc mě ještě mohou udeřit?
Ještě Tě mé vrávorání k ničemu nepřimělo?
Mohu se stát ještě více opovrženíhodnou,
než jsem dnes?
A nyní se Ti zalíbilo mít mě tam,
kde samo světlo je jako smrt noci.
poslouchej, Mé jehňátko: kdybych teď řekl, že tě zbavím tíže2 Svého Kříže, který jsi se Mnou tak velkodušně chtěla sdílet, byla by to ode Mě úplná pošetilost! zkoušky, které snášíš kvůli Mně, nejsou o nic větší, než má kdokoli jiný… neztrácej odvahu, dcero, a neodvažuj se říkat: „což Ten, kdo posuzuje srdce, nemá pochopení?“ Mou Moudrost lidé nemohou proniknout;
hleď! tvůj závod ještě neskončil a konec konců, což jsi neslyšela, jak zoufale tlučou vězni Hádu3 na tvé dveře?4 což jsem tě neučil, aby tvé srdce rozumělo tvému poslání? Vassulo! neslyšela jsi jejich sténání? trýzněny v temnotě, tyto duše buší na tvé dveře s prosbou o pomoc;5 jsi slabá a nyní kolísáš… nezklam Mě…
v době hladu jsem k tobě přišel a živil jsem tě a v době smrti tě znovu zachráním; tak Mi udělej radost a dovol Mi užívat tě pro Své Zájmy; miluj Mě a ať tvá láska ke Mně roste, aby už po tobě nikdy nelezla odporná havěť; rozhojni své modlitby a obětuj je na Mé úmysly; nikdy před tebou neskryji Svou Tvář, nikdy;6
Plode-Mé-Lásky, Květino-Mé-Trnové-Koruny, Květe-Mé-Církve, nelekej se Mých Hřebů; Žačko-Mé-Rady, nevíš, že pokořování a pomluvy tě posvěcují? zapomněla jsi, že jsem tě započítal jako jednu z dcer Své Církve? co si lze víc přát, než být spřízněn s Mou Krví? Já Sám jsem tě vyvolil, abys byla Mým mluvčím v mnoha národech, a učím tě Svatým Písmům;7 dal jsem Svému Poznání skanout do tvých úst jako med, který kane z plástu; Mé Poznání je sladké, ale také hořké;8 sladké, protože ohlašuji Svůj slavný triumf se Svým lidem, a hořké, kvůli tomuto bolestnému odpadlictví Mé Církve, které Mému vítězství předchází…
ach,9 generace! nyní pro vás nastala hodina temnoty, protože jste vstoupili na loď smrti, což vás dovede ke smrti; výstražný signál vám byl dán už téměř před deseti lety;10 zněl ve vašich uších téměř deset let, ale vy jste prchali před Mým Hlasem, který po celý ten čas burácel… cizinci byli pozornější a vnímavější k Mému Hlasu než vy, vy,11 vnímavější k Mému Hlasu než vy, vy,11 kteří denně voláte Mé Jméno a denně Mě pozvedáte; kdybyste jen mohli naslouchat, kdybyste jen vy, kteří umíráte, uviděli Mou zachraňující pomoc! ale máte přes oči temný závoj … ach,12 kdybyste jen věděli, jak jste mrtví a jak se z těch, kdo ještě zbyli, stali hrobaři, kteří si kopou své vlastní hroby… svědčit proti Mému Svatému Duchu a snažit se ukrýt Má Díla, která jsou pro Mou Slávu, vás povede do věčného ohně;
pravím ti, dcero, Můj zármutek se nedá změřit, proto Mi, dcero, dovol sdílet s tebou Svůj Kříž a vzdělávat tě až do konce; dívej se jen na Mě a nikdy ze Mě nespouštěj oči; slibuji ti, že spolu s tebou završím tvé poslání; vyhýbej se jakémukoliv sklonu k úřadování, protože to byl opravdu důvod tohoto velmi nebezpečného zdržení! seznam každého s Mými Poselstvími a ukaž jim, že Já jsem Bůh, který zachraňuje;
Jer 23,33-40.Zj 10,8-11.
